František, papež

Články patřící k této osobnosti

Vychýlení kyvadla

Anotace: 
Řád tu je a nějak nám být přístupný musí, ale život není nikdy ani zdaleka přímým otiskem řádu ve světě. Je to pochopitelné, jsme lidé chybující. Jde jen o maličkost: Jaký je ten řád a kdo ho ve světě představuje.
Témata: 

Ukazatel a volba

Anotace: 
S lehkým srdcem (jistě plným Boha) si řeknu, že „je to jedno“ – jenže to je první nahrávka Ďáblovi, protože nic není „jedno“, resp. vše, „co je jedno“, je Ďáblovo. Vím, že musím volit, je to moje volba a moje odpovědnost za ní. Nic v životě není „jen tak“, nic není „nanečisto“, nic není „výplň“, nic není „jedno“. Rozhodl jsem se a vím, že se tato volba stala součástí mého života.

Tázání jako klíč

Podnázev: 
Vrána nemusí k lišce dolů, aby ji mohla ukázat, že létá (perské přísloví, volně přeloženo). K tomu, abych ukázal tázání jako otevřený proces, musím ho jen ukázat jako otevřený proces.
Anotace: 
„Asi se dožijeme nepěkných věcí,“ říká si teď kde kdo a zároveň si uvědomuje, že jeho možnosti jakkoli zasahovat do běhu věcí jsou omezené, ba až žádné. Nesdílím takovou pesimistickou představu. Mohu se ptát „co mám dělat“ a jednat pak podle odpovědi, kterou si ve vší vážnosti dám – a to bez toho, abych kalkuloval, jaké má takové moje jednání „dopad“.

Současnost

Podnázev: 
Benedikt a František
Anotace: 
To, co považujeme za samozřejmé, je samozřejmým jen proto, že zdánlivě samozřejmá je současnost. Teprve tehdy, když si dovedeme pokládat otázky tak, že se právě současnost stane nesamozřejmá, můžeme se něco dozvědět.

Pro life

Anotace: 
Jako patron a tedy i garant Pochodu pro život se poprvé v r. 2013 přihlásil i kardinál Duka – arcibiskup pražský, ledy se hnuly a z laické aktivity se pomalu ale jistě stává i církevní agenda. Papež František v Riu toto téma nechal stranou, ale na přímý dotaz proč odpověděl jednoznačně ve smyslu: mluvil jsem o věcech, které jsou nadějné a optimistické; učení Církve je v tomto jednoznačné. A cílem tohoto článku je shrnout, jak jsme na tom, co jednoznačné je i co jednoznačné není.

Přijde také čas metat kamení?

Anotace: 
Myslí si, že Boží věci lze pochopit jenom hlavou za pomoci idejí, svých vlastních idejí. Jsou pyšní. Myslí si, že vědí všechno. A co se nevejde do jejich rozumu, není pravda. (papež František)

Papež kazatel

Anotace: 
Je to projev toho, kdo umí rozdávat karty, kdo umí řídit hru a dělat to, co nikdo nečeká. On bude určovat, jaká hra se bude hrát, on bude určovat, kdy přijde ta či ona dílčí katarze. Právě tohle je strategie, se kterou nikdo „nepočítal“, na kterou nejsou tvrdí pragmatici moci v Církvi vůbec připraveni, nejsou proti ní imunní.

O co se snaží Milan Glaser?

Anotace: 
Jsou tu popsány dvě skupiny těch, kdo Františkovi nemohou rozumět. První jsou „liberálové“, kteří hledají změnu u jiných a sami jsou přesvědčeni, že jsou nositeli této změny. Druzí jsou konzervativci, kteří popírají změnu vůbec. Ale v čem se ti a oni podle Glasera mýlí? Liberálové se prý mýlí, když si myslí, že František jde „víceméně“ jejich stopou, a konzervativci se prý mýlí, když si myslí že František je radikální reformátor, tedy v jejich očích spíše de-formátor.

Neházel bych to jen na Španěly a Portugalce

Anotace: 
Proč je to tak jiný svět? Co to tam ti Španělé a Portugalci vlastně provedli? Jak to, že Evropa žije jinak, jiným sebevědomím? Jak to, že se jihoamerické elity formují úplně jinak? Co je to za selhání? Jistě můžeme ukázat, že se zde rodily mimořádně silné a kruté zednářské režimy, ale proč se zde mohly zrodit? Zjevně proto, že zde už odedávna byl „boj o moc“ něčím zcela jiným než v Evropě.
Osobnosti: 

Milan Glaser a analýzy moci

Podnázev: 
(K čemu vede zamyšlení o pravdě, prosinec 2012)
Anotace: 
Pravda nespočívá v opakování vět, které kdysi pronesl Tomáš nebo kdokoli jiný. Pravda se nás dotýká protože jsme to my sami, kteří máme vyslovit to, co vysloveno být teprve má.

Majetek v sociálních encyklikách a v novém OZ

Anotace: 
Občanský zákoník ukazuje, že i v soukromém právu je člověk vzhledem k majetku suverén - může majetek také darovat nebo prostě „opustit“. A v jistém smyslu je (alespoň mentální) opuštění majetku něčím, co by měl v sobě pocítit každý, kdo si otázku „co mám dělat“ klade opravdu vážně.
Osobnosti: 

Jak přisuzuji

Anotace: 
František, aniž by učinil jakékoli vyslovení nějaké „dogmatické pravdy ex katedra“, ruší strukturu dogmatu jako projevu řádu, protože nad ni nadřazuje řád jiný, který je ale jako korektiv ke světu nepoužitelný.

Hudba: jak se k sobě má harmonie a krása

Anotace: 
František se chová jako Pavel – zcela přirozeně – nebojí se, že by šlápl na hada, a pokud na něj šlápne, had mu neublíží, nebojí se ztroskotání lodi, protože pokud loď ztroskotá, on se zachrání: je veden naprostou jistotou – kdo se zcela vloží do hlásání evangelia, splyne s Pavlem: nebude již on, ale Ježíš. Ale to není cesta pro všechny. Je to jistě pro všechny inspirace, ale nikoli návod.

Gnosticismus jako největší nebezpečí

Podnázev: 
Nad článkem Milana Glasera na Radio Vatikán z rubriky Komentáře „Církev a svět“
Anotace: 
Stačí jen trochu poodstoupit a snadno identifikujeme tuto jistotu až příliš lidského vědění jak u tradicionalistů (ví, jak to je) stejně tak jako u modernistů (ví, kam to směřuje). Jak jednoduchý společný jmenovatel: Pýcha!
Témata: 

František – papež křesťan a masmédia

Anotace: 
Proč to ale novináři dělají? Proč nepíší o skutečnosti to, co se o ní mohou dozvědět? Protože skutečnost není akceptovatelná!
Témata: 

František a budoucnost Církve

Anotace: 
Intuice bez rozumu by byla utržena ze řetězu, ale rozum bez intuice je jen splihlý řetěz, který vede odnikud nikam, rozum bez živého vztahu k minulosti a budoucnosti je k uzoufání smutný a nudný.

Co je to životospráva

Anotace: 
Správa našeho života (životospráva) je každodenní otázkou, protože se v ní vztahujeme ke kultuře, v nejširším slova smyslu jako sdílenému dění. Jak nám Církev tuto otázku připomíná, odkrývá, připravuje nás na její „převzetí“?
Osobnosti: 

Chvála nejistotě

Anotace: 
O Františkovi se dá mluvit lecjak, ale míjíme se, pokud to chceme dělat ze zajištěné pozice. Ze zajištěné pozice mu rozumět nejde. Ale zdaleka v tom není první. Už Ratzinger je zajímavý právě v tom, jak se své posluchače a čtenáře snaží k přijetí onoho sladkého břemene nejistoty vést. Stačí si otevřít jeho Úvod do křesťanství napsaný na konci šedesátých let – a jeho verzálkami napsané SNAD, které stojí na počátku.

Boží lid jako příklad

Anotace: 
Nejde mi o polemiku, dialog. Jedinou možnou odpovědí je snaha ukázat věc na jednom konkrétním příkladu (tématu) tak, aby bylo jasné, že věci nějak „JSOU“ a je „jedno“ kdo má jaké „názory“.

Blízkost

Anotace: 
Vnímám okolo sebe obavy. Něco se děje a všichni ti, kdo se pokoušejí zabezpečit ve světě, jako by byli zaskočeni; protože svět je jim cizí, vytvářejí si svoje soukromé oázy, ve kterých mají věci zdánlivě blízko a tedy se vůči nim cítí bezpečně… ale je to falešná blízkost, a proto se znovu a znovu ocitají v cizotě, v obavách.

Bez tebe bych nebyl nic – ale co jsem s tebou?

Anotace: 
Hlásáme radostnou zvěst, že Ježíš za nás zemřel, že Ježíš je Pán, nebo že zemřel za naši spásu? Není to totéž, tyto věty mají každá jiný obsah. Jestli můj Pán zemřel za mne, tak se mohu ptát dál, především jsem postaven před fakt, že tedy nejsem SÁM svým pánem. Pak teprve dostává otázka „co mám dělat“ hlubší smysl – protože vím, koho se ptát. Nejde o konzultaci. Nejde o diskusi. Je to pobuřující? Nejsme si všichni rovni a s Ježíšem jistě ne.