Glaser, Milan S.I.

Plakat, smát se, děkovat…

Milan Glaser se skvěle trefil, když formuloval to, co vychází z tradice, která vytvořila Evropu, dlužno říci poddanskou Evropu.

Nepodléhat svodům světa znamená především nepodléhat pokušení z největších, totiž svodu umět se ve světě zařídit, ve světě zabezpečit, podlehnout pokušení, že už víme, jak a co se dělá v těch či oněch situacích.

Jsou tu popsány dvě skupiny těch, kdo Františkovi nemohou rozumět. První jsou „liberálové“, kteří hledají změnu u jiných a sami jsou přesvědčeni, že jsou nositeli této změny. Druzí jsou konzervativci, kteří popírají změnu vůbec. Ale v čem se ti a oni podle Glasera mýlí? Liberálové se prý mýlí, když si myslí, že František jde „víceméně“ jejich stopou, a konzervativci se prý mýlí, když si myslí že František je radikální reformátor, tedy v jejich očích spíše de-formátor.

Co mám po přečtení dělat? Mám psát na zdi „nominalismus je vůl“? Mám jít na demonstraci proti nominalismu?

„K tomuto rámci se pojí další důležitá úvaha ohledně budoucnosti nových generací, které již pochopily, že dostanou za dědictví svět poměrně zruinovaný.“

Na RaVa je v publicistické části uveřejněn text Fabrice Hadjadje, zajímavého autora, který je zřejmě oblíbencem M. Glasera a který zde vystupuje tak trochu jako „zjevení“. Nečekaně se totiž vymyká z celkového nasměrování většiny toho, co lze dnes na těchto stránkách číst. A je to osvěživé. A proto stojí za to zabývat se právě tímto textem a tím, čím se od běžné produkce RaVa liší, a nikoli tím či oním článkem z celé „agendy“ kterou Vatikán ve svých PR strategiích nyní produkuje.