právo

Články patřící k danému tématu

Svoboda a lidská práva a jejich přirozenoprávní základ

Anotace: 
Jaký je rozdíl mezi lidskými právy, vymezenými v právních dokumentech počínajíc všeobecnou deklarací, a „přirozenými“ právy člověka, vyplývajícími z jeho přirozenosti? A co tento rozdíl pro nás znamená? Tyto otázky jsou aktuální a aktuální je také hledat nástroj, jakým vůbec popsat problematiku svobody lidského jednání. Sousedíkova kniha je výborným vstupem pro úvahy na toto téma.

Pro life

Anotace: 
Jako patron a tedy i garant Pochodu pro život se poprvé v r. 2013 přihlásil i kardinál Duka – arcibiskup pražský, ledy se hnuly a z laické aktivity se pomalu ale jistě stává i církevní agenda. Papež František v Riu toto téma nechal stranou, ale na přímý dotaz proč odpověděl jednoznačně ve smyslu: mluvil jsem o věcech, které jsou nadějné a optimistické; učení Církve je v tomto jednoznačné. A cílem tohoto článku je shrnout, jak jsme na tom, co jednoznačné je i co jednoznačné není.

Přirozené právo

Anotace: 
Řešením není postup podle nějakých „lidských práv“, to přináší další kroky ke stejnosti nastavených (a vynucovaných) podmínek jednání. Naopak, cestou je ukázat jednotící motiv práva – a ten je v očekávání spravedlnosti. Právo není „jen“ víceméně náhodný, pozitivistický konstrukt, který umožňuje soužití – to by nemělo se spravedlností nic společného. Ale není také tím, co by se dalo odvozovat od neměnných podstat; a není ani jen naším vlastním (společenským) produktem, výsledkem toho, jak žijeme a jak si vytváříme formy pro spolužití. Právo nám má umožnit, aby naše žízeň po spravedlnosti měla alespoň nějakou pevnou oporu a naplnění.

Majetek v sociálních encyklikách a v novém OZ

Anotace: 
Občanský zákoník ukazuje, že i v soukromém právu je člověk vzhledem k majetku suverén - může majetek také darovat nebo prostě „opustit“. A v jistém smyslu je (alespoň mentální) opuštění majetku něčím, co by měl v sobě pocítit každý, kdo si otázku „co mám dělat“ klade opravdu vážně.
Osobnosti: 

Jan Petr Kosinka

Anotace: 
Rousseau postřehl něco podstatného – člověk jako osoba má v sobě už od počátku cosi pozitivního, už od počátku je v něm na čem stavět. Není „nepopsaným listem“. Zabýváme-li se genezí osoby, tak je třeba dávat velký pozor a neopakovat staré chyby – dítě a mladého člověka je jistě třeba cílevědomě formovat. Ale s velkou pokorou, protože vůbec nevíme, jaké je jeho poslání ve světě.

Já a Pilát

Podnázev: 
Co jsem napsal, napsal jsem
Anotace: 
Pilát vydává Ježíše na smrt, na kříži, ale také nekompromisně komentuje tento akt: Ježíš Nazaretský, král židovský. A stává se tak prvním, kdo veřejně, písemně, zcela mimo náboženský kontext Izraele vyznává Ježíše jako krále izraelského, jako krále, který není z tohoto světa.
Osobnosti: 

Homosexualita jako téma a pozadí, které nám uniká

Anotace: 
My sami jsme si již přijali do svého právního řádu prakticky totéž co Francouzi. Jen o tom nevíme a neprotestujeme. Podobné formulace obsahuje už americká ústava, ale tam je pořád ještě jasně daný metafyzický rámec, korektiv důstojnosti člověka (normality), důvěra v to, že práva člověka jsou přímo spojena s danostmi - jeho neměnnou přirozeností. Ale v dnešním sociálně-právním myšlení je přirozenost lidských práv vykládána jako „pouhý politický koncept“. O to tu jde, o nic menšího.