Globální oteplování

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Anotace: 
Bojím se lidí, kteří neznají budoucnost, kteří si myslí, že nezemřou, a pokud zemřou, už nebude nic. Trochu chtějí, aby nebylo nic, a tak tvarují svět do podoby své smrti.
Číslo: 
Osobnosti: 

Papež František se opět nechal slyšet, že největším nebezpečím pro lidstvo je globální oteplování. Toho se prý máme bát. Odpovídá to jeho „zelené encyklice“, ve které jako nejvyšší dobro označil klima, „prostředí“.
Asi jsem špatný katolík a papež je podle mne „,vedle“, nevidím nic, co by mohlo toto „vedle“ ospravedlňovat; nevím proč to říká, za jakým cílem, od čeho odvádí pozornost. Nechci ho soudit ale … vážně to myslet nemůže. Zcela v duchu tradice si myslím, že jediné, čeho se musíme bát jsou lidské ambice. Nepatřičné ambice, neboť mnozí jsou zaslepeni svým chtěním a svou mocí. Globální oteplování či nyní „změny klimatu vyvolané člověkem“ je současné politikum. Toto politikum je skutečné a nechci proto celou věc bagatelizovat tím, zda skutečně produkujeme tolik „škodlivin“a jestli sousloví „fosilní paliva“ není holý nesmysl – důležité je, že se toto téma stalo součástí dějin a dějiny? Spíše bychom se měli ptát na to, v čem se projevuje naše svoboda. Pokud dějinám rozumíme jako průmětu fyzikálně pojatých dějů do života lidí, pak je tak jako tak vše ztraceno a Františkův apel je jen součástí mediálních manipulací, chudí musí mít nad sebou nějakého strašáka. Pokud dějinám rozumíme jako smysluplnému podniku Boha, který nabídl lidem svobodu, pak je vše jinak, protože o něco jde a na nás záleží. A nemusíme být pasivní. Jsme zasazeni do dějin? Jistě, a snažíme se porozumět tomu, co se stalo, co se děje a co se stát má. Vnímáme nebezpečí? Já ano, ale úplně jinde.

Neměl by papež varovat před otroctvím, které je rubem moci, varovat před tím, jak je stvoření „znetvořováno“? Je to masivní proces, proč nebije na poplach? Proč jako by všemu jen přitakával a v podtextu jeho křečovitého klidu čtu „nechte to na těch, kdo mají moc“? Bojím se toho, že sice dostáváme stále více svobody, ale necháváme se odvést od otázky „k čemu“, že se necháváme odvést od vlastní odpovědnosti. Ta se nemůže naplnit jen tím, že na sebe „budeme hodní“ a plní křesťanské lásky, nenaplní se tím, že budeme šetřit „Přírodu“ s velkým P. Stále více se bojím lidské pýchy a opilosti mocí.

Jsou věci na světě, které je třeba vyslovit. Bojím se. Vůbec ne lidského vlivu na životní prostředí, vůbec ne neomarxistů v EU a novodobých experimentátorům, kteří dekonstruují evropské instituce, snaží se zničit národy. Nebojím se cílené protikřesťanské imigrace, která má rozvrátit tradiční Evropu atd. Bojím se velikášství a malosti, na které velikášství stojí. Bojím se neodpovědnosti těch, kdo by odpovědní být měli, ale až příliš v lidech nenávidí obraz Boha. Bojím se malosti a přizdisráčství jednotlivců, kteří nechtějí přijmout odpovědnost za svůj život a jsou zlí vůči všemu, co je přesahuje. Bojím se snadnosti, s jakou se lidé, které znám, nechávají manipulovat, žvatlají pak polopřežvýkané indoktrinace z televizí a chovají se jak svazáci. Tak malá víra ve stvoření, v Boží dílo!

Bojím se globality zla a pokusů o planetární vládu jakéhosi čtvrtého či pátého Říma, který se rodí v zasvěceneckých hlavách ekonomických praktiků. Bojím se lidí, kteří neznají budoucnost, kteří si myslí, že nezemřou, a pokud zemřou, už nebude nic. Trochu chtějí, aby nebylo nic, a tak tvarují svět do podoby své smrti. Jsme svědky a zároveň zajatci nejvypjatějšího globálního pokušení, jaké si lze představit. Bojím se stále větší hegemonie moci spojené s médiem bohatství a kontroly finančních toků, už dávno nejde o peníze, ale právě o vládu nad lidmi skrze odhmotněnou „hodnotou“ bez hodnoty, zvrácenou světovládu peněz, která nemá zpětnou vazbu. Bojím se toho, co je vedeno záští a tak snadno se může zvrhnout do katarze. Bojím se nezachytitelného „cokoli“ moci skrytého za „prostředí směny“, právě v tomhle prostředí se cosi přehřívá.
To je nejnebezpečnější globální oteplování, přehřívání média moci. Peníze už nemají avers a revers, není možné říci „co je císařovo, císaři“, to ztratilo smysl. Už jde jen o to abychom ďáblovi skrytému za nehmotná média řekli „ne“. – Ale jak a jakou řečí?
Snad je osvobodivé přitakat stvoření a vzdorovat znetvoření, nepodílet se na znetváření. Mít tvář muže či ženy, jednat jako muž či žena. Prosit za budoucnost pro druhé. Bude to stačit?

Očekával jsem od papeže, že bude přispívat k tomu, aby si jemu svěřená Církev mohla uvědomovat „co se děje“, ale… je toto jeho role? Konstatujeme, že se spíše podílí na rozvolnění všeho, co ještě vytvářelo obraz Církve jako pevné stavby. Papež nepřispívá k tomu, abychom porozuměli současnému dění a právě v tuhle chvíli si chtě nechtě musím položit otázku: není naše očekávání naivní? Důvěřuji-li v Prozřetelnost, pak i jeho trudná role má smysl. Jen je třeba to pojmenovat. Směřujeme ke katarzi, přichází kvůli našim chybám, pro ignorantství a sebeuspokojení těch, kdo si myslí že jsou strážci čistoty. Bojím se, protože se mám čeho bát.