RaVa? Díky, bratře Milane

Verze pro tisk
Anotace: 
Plakat, smát se, děkovat…
Číslo: 

Když si čtu ukázky z některého Františkova textu, uvědomuji si, jak hodně záleží na tom, kdo výběr udělal. Pokud to byl Milan Glaser, text mne zpravidla alespoň v něčem zaujme. Glaser dokáže vyhmátnout jasné vhledy, které se v podstatě vymezují proti osvícenskému mocenskému přístupu ke světu. Pokud text přibližuje někdo jiný, pak se zpravidla objevují obecné teze a řeč, ze které se člověku dělá husí kůže. Kdo Františkovi texty píše, že si v něm svoje najde Glaser a asi i Halík, dva muži, kteří snad nemohou mít v názorech a postupech svého myšlení dál? Nevíme. Ale je jisté, že Františkovy „řeči“ k těm či oněm tématikám jsou psány právě tak, aby nejrůznější výklady umožňovaly. Nejlépe je to vidět, když jde o „oficiální text“, jen přeložený. Podívám se blíž na text k video-poselství (?) účastníkům setkání „Františkova ekonomie“, Assisi 19.-21. listopadu 2020, nadepsaný Vrátit se k mystice společného dobra.
Je jedním z posledních textů, které pro RaVa překládal Milan Glaser.

Překvapuje vás, že František má svoji ekonomii? Nemusí. O ekonomii v textu téměř nic není, a nic ani o tom, cože je ta „Mystika společného dobra“. Hned na začátku překvapivě nečteme o mystice, ale o kontraktu, o spolčení:
/Františkovi z Assisi/ Pán vyšel vstříc, povolal jej a svěřil mu poslání, vysvlékl jej z idolů, které ho držely v izolaci, z rozpaků, které jej ochromovaly a uzavíraly do časté slabosti onoho „vždycky to tak bylo“, anebo do nasládlého a nespokojeného smutku těch, kteří žijí jenom sami pro sebe, a daroval mu schopnost zpívat chvalozpěv, který je výrazem radosti, svobody a sebedarování. Toto digitální setkání v Assisi pro mne proto není cílovým bodem, nýbrž počátečním podnětem k procesu, který máme žít jako povolání, kulturu a pakt. Jako povolání, kulturu a pakt.

Tento odstavec má zjevně několik autorů. Ale hlavní slovo měli ti, kdo formulovali opakovanou pointu. Jde tu prý o povolání, kulturu a pakt. Lepší a vlídnější by snad bylo spojenectví, ale zde je pakt – tedy nikoli o stav, který je dán nějakou blízkostí, spojením, sdílením něčeho. Podstatné je tu spojenectví stvrzené nějakým aktem, okamžik, ve kterém dojde k formalizované dohodě vytvářející závazek vůči těm, se kterými jsem vytvořil PAKT a na jeho základě s nimi mám nadále koordinovat svoje činění. Tento výčet je 2x opakován a všechna tři tato slova jsou v textu tučně, takže tu nemůže jít o náhodu. František zde hned v úvodu říká, že je důležité rozumět, ale že se neobejdeme bez jistého typu formalizovaného spojenectví. Snad je to tak správné, vždyť mluví k ekonomům, může si někdo říci. Patří tedy „paktování se“ k „Františkově ekonomice“? A o jaký zde jde pakt?

… jste povoláni konkrétně se zapojit ve svých městech a univerzitách, na pracovišti a v odborech, v podnicích a hnutích, ve veřejných i soukromých úřadech, abyste se dostali k jádru a inteligentně, rozhodně a přesvědčivě ovlivňovali srdce, kde se tvoří a vybírají témata a paradigmata . To vše mne podnítilo k tomu, abych vás pozval k uskutečnění tohoto paktu. Vážnost aktuální situace, kterou pandemie Covidu ještě více zvýraznila, vyžaduje vědomí odpovědnosti všech sociálních činitelů, tedy nás všech, mezi nimiž máte primární úlohu. Důsledky našich činů a rozhodnutí se dotknou v první řadě vás osobně, a proto nemůžete chybět tam, kde se rodí vaše nejen budoucnost, nýbrž i přítomnost. Nemůžete odejít z míst, kde se vytváří přítomnost i budoucnost. Buď se zapojíte, nebo vás dějiny přehlédnou.

Nešálí mě zrak? Vždyť zde František vybízí k tomu, co už dobře známe z agendy radikální levice z šedesátých let: jde o výzvu k „pochodu institucemi“, jde o výzvu k vytvoření agendy a agenda je vždy vytvářena paktem těch, kdo ji vytvářejí a cílenými intervencemi formují její hranice. Stačí přeci pár psů, kteří běhají kolem, a celé stádo se pohybuje tam, kam chce ovčák. Tak takhle tedy má vypadat moderní katolické „ekonomická“ pastva „svěřeného stádce“? Je to výzva ke koordinované infiltraci míst, kde se „srdce“ druhých rozhoduje o tématech a paradigmatech, kde se u druhých tvoří jejich „koktejl“, porozumění tomu, o co jde? Právě tady je tedy třeba působit? Tohle je důležitější než hlásání evangelia? Protože pokud se nezapojíte… A opět pointa, dokonce výhrůžka: Dějiny vás přehlédnou! To abych se již strachoval, protože nejsem mladý ekonom, zcela jistě se nezapojím. To mne tedy dějiny zcela jistě přehlédnou! Jak mám pak obstát u posledního soudu?
Dá se to zesměšňovat, ale myslím, že bychom spíš nad použitím takové výhrůžky měli plakat. Pro Františka je zřejmě důležité, aby ho dějiny nepřehlédly. Ale kdyby to bylo jen takhle prosté.

Jsou tu totiž i další témata, než je zmíněný pakt a s ním spojené „smetiště dějin“, kde skončí ti, kdo „nejdou s námi“ (odkud tuhle frázi jen znám?). A tím tématem je kultura. Ale tady nadepsaná jako „Nová kultura“. Jak jinak. Kultura se sice už ze své povahy tak trochu vzpouzí dělení na „stará“ (špatná, překonaná) a „nová“ (perspektivní, lepší), ale snad to můžeme přeskočit, jsme zvědavi:

Je naléhavě nutně nalézt odpovědi, je nezbytné umožnit růst a podporovat řídící pracovníky, schopné vytvářet kulturu, spouštět procesy – nezapomeňte na toto slovo: spouštět procesy – vytyčovat cesty, rozšiřovat obzory, vytvářet sounáležitost... Každé úsilí o správu, péči a zlepšení našeho společného domova, má-li být smysluplné, vyžaduje „změny způsobu života, modelů výroby a spotřeby a zkostnatělých mocenských struktur, jež dnes ovládají společnost“. Pokud to neučiníte, neučiníte nic.

Nezapomenu na to, spouštět procesy, nezapomenu na to. Beru to jako pokyn z Říma: pokud toto neučiním, neučiním nic. Ale přeci jen jsem myslící odpovědná osoba a tohle je hodně odvážné a možná, nemohu si být jist, ale podle mne i blbé tvrzení. Nesnižuji význam cíleně nastavených procesů, pokud jde o způsoby postupů podle nějakých pravidel. Celkem chápu, že tato výzva může mít nesporný význam a může v jistém způsobu porozumění procesům nést smysl – pokud ovšem procesy nepochopím čistě technicky. Snažím se, abych neodmítal nějak prvoplánově tam, kde jen „málo rozumím“. Ale ať dělám, co dělám…
Ano, mohu vytvářet metody, formalizovat některé postupy a vytvářet návyky na postupy jiné – ale zbožštit takto procesy jako takové? Proč tu není důraz na to, co činí kulturu kulturou, totiž že je projevem života a cíleného směřování vlastních aktivit, ke kterým patří i povinnosti? Ano – kultura musí být opřena o formativní vzory a o povinnosti, které vyplývají ze závazků, které člověk má, částečně do nich vrůstá a částečně je sám přijímá. A hlavně – jak se vůbec vyrovnat s tím, že v závěru na nás opět trčí výhružné „buď všechno – nebo nic“? To má být motivačním prvkem?
Jako vždy, kde to jen trochu jde, nalezneme i tady odkaz na Benedikta, který je v něčem zdánlivě „blízko“, ale je to odkaz jen kosmetický; podíváme-li se pozorně, význam Benediktových slov je úplně jiný:

…hlad „neplyne tolik z materiálního nedostatku jako spíše z nedostatku společenských zdrojů – a ten nejzávažnější má institucionální povahu“. Pokud toto dokážete vyřešit, otevře se vám cesta do budoucnosti. Opakuji tuto myšlenku papeže Benedikta: „hlad neplyne tolik z materiálního nedostatku jako spíše z nedostatku společenských zdrojů – a ten nejzávažnější má institucionální povahu“.

Mezi řečí papeže Benedikta XVI. a Františka je zásadní rozdíl. František 2x opakuje větu papeže Benedikta XVI. a dvakrát ji dezinterpretuje – jakoby právě ona ospravedlňovala to, co František píše o „spouštění procesů“. Ano, Benediktovi tu jde o problémy vycházející z neefektivity institucí a o takovou institucionalizaci, která by život umožňovala, vytvářela pro něj podmínky a nikoli život umrtvovala. O procesech ani slovo – ale odkaz na Benedikta se počítá.

A dále Františkův text velmi precizně popisuje, že dnes je to „strašné“: ano, je to hrozné, je nejvyšší čas začít s tím vším něco dělat!:

Ve 21. století „nejde už jenom o fenomén vykořisťování a útlaku, ale o něco nového: exkluzí je zasažen kořen sociální sounáležitosti. Člověk sice ve společnosti žije, /ale/ ne na jejím dně ani na okraji, zbaven jakékoli moci, nýbrž je z ní zcela vyloučen“ Dejte pozor na toto: „exkluzí byl zasažen kořen sociální sounáležitosti. Člověk sice ve společnosti žije, ne na jejím dně ani na okraji, zbaven jakékoli moci, nýbrž je z ní zcela vyloučen“. Je to odpisová kultura, která nejenom skartuje, nýbrž ukládá povinnost žít jako zmetek, neviditelně a za zdmi lhostejnosti a komfortu.

Text je nesmlouvavý vůči těm, kdo by chtěli žít „ve starých strukturách“, jako by se nechumelilo. Jasně odkrývá neudržitelnost současné institucionalizace konzumu a strachu z jinakosti. Popisuje, že žijeme jako otroci lhostejnosti a komfortu a směřujeme do záhuby, nemáme jinou možnost než žít jako zmetci, protože jsme příliš korektní, než abychom jako sv. František z Assisi hodili svoje pohodlí, svoje úvěrované zajištění (svůj oděv) těm, kdo nás vydírají; zadlužili jsme svoji budoucnost, a tak jsme se dobrovolně zotročili… Ano, tohle je popsané celkem věrohodně, i ten krok, který je třeba po vzoru svatého Františka učinit, alespoň mentálně: jsme to my sami, kteří potřebujeme změnu …

Ale musím před tím, než se dočtu k takovémuto typu textu, který se sem dostal kdoví jak, číst o tom, že pokud „se nezapojím“ k františkovskému „kontraktu“, přehlédnou mne dějiny, nebo dokonce, že pokud se nepřidám k tomuto „spříseženectví“, bude to, jako bych nedělal nic? Nejlépe přeci udělám, když se právě v tomto změním, přestanu se nechat vydírat, vytrhnu se ze spárů skryté moci, které mne nutí žít životem zmetka! Tam je třeba začít!

Ano, je dobré číst to, co se k nám dostane z Vatikánu. Je dobré to číst kriticky. A je dobré děkovat těm, kdo nežijí jako zmetci a s nasazením vlastní kůže zajišťují, že to ještě můžeme číst. Jako Glaser, který nám už ale v RaVa nic nového nenapíše, přeci jen se podařilo ho z Rádia vyštvat, prý proto, že přes zákaz napsal o filmu „Francesko“ spojeném s homosexuální kauzou. Napsal korektně a obhajoval Františka, jak mohl – ale. Měl prý mlčet. Jak říkal sexuolog Uzel: mlčet a zatloukat, mlčet a zatloukat! A tak využívám této příležitosti k tomu, abych mu poděkoval za vše, co pro české vysílání a web RaVa udělal. A prosím čtenáře o modlitbu za něj.