Zasvěcení Neposkvrněnému srdci Panny Marie, 25. 3. 2022

Zbloudili jsme na cestě pokoje. Zapomněli jsme na poučení z tragédií uplynulého století, na miliony padlých obětí světových válek. Nedostáli jsme závazkům, které jsme na sebe jako Společenství národů vzali, zrazujeme touhy po míru a naději jednotlivých národů a mladých lidí. Roznemohli jsme se žádostivostí, uzavřeli jsme se do svých nacionalistických zájmů, zatvrdili jsme se svou lhostejností, paralyzovali se egoismem. Zalíbilo se nám ignorovat Boha, žít ve svých lžích, živit svou agresivitu, utiskovat lidské životy a hromadit zbraně. Přitom všem jsme zapomněli, že jsme ochránci svého bližního, ochránci společného domova světa. Válkou jsme zpustošili zahradu Země, hříchem jsme zranili srdce našeho Pána, který si přeje, abychom si byli navzájem bratry a sestrami. Vůči všem a vůči všemu jsme se stali netečnými, s výjimkou svého já. Se zahanbením voláme: Odpusť nám, Pane!

Tím je třeba začít, právě teď, kdy jsme plni emocí vůči druhým, kdy jsme schopni vidět leccos černobíle: Zasvěcení Ruska a Ukrajiny Nejsvětějšímu srdci Panny Marie je pro většinu lidí, vč. mnoha katolíků něčím podobným gestu, něčím víceméně nepochopitelným, snad symbolickým ve smyslu nějakého dávno přežitého symbolismu, ve kterém se už dnes téměř nikdo nevyzná.
Slyšel jsem hned, že jde o zasvěcení ruského a ukrajinského lidu, ale není tomu tak:
Matko Boží a Matko naše, proto se svěřujeme tobě a zasvěcujeme tvému Neposkvrněnému srdci nás samotné, církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu.

Jde o zasvěcení celého lidstva, ale zvláště jsou vyjmenovány země, nikoli národy. Ostatně v kajícném textu je výslovně zpochybněn nacionalismus jako to, co člověka svádí na scestí. Ano, píše se zde o Panně Marii:
Ukrajinský národ a ruský národ tě s láskou uctívá, k tobě se utíká, ale jinak je vyznění jednoznačné: Roznemohli jsme se žádostivostí, uzavřeli jsme se do svých nacionalistických zájmů, zatvrdili jsme se svou lhostejností, paralyzovali se egoismem.

Zde jsou pojmenovány otrávené kořeny dnešní situace, jejíž vyhřeznutí ve válce na Ukrajině je jen nejvýraznější projev stavu světa, do kterého jsme se dostali mimo jiné i vlastním přičiněním.
Svěřujeme se Mariinu srdci; proč srdci? Protože jiné řešení nevidíme, protože si uvědomujeme, že přijatelné řešení současné krize není v lidských rukách, naopak, že z lidských rukou vychází hrozby pro lidstvo samé. Žádná aktuální snaha o řešení současného stavu světa se nejeví perspektivní. Jistě jde o to, aby byla zastavena válka, ale jak? Ale co dál? Tak, že jedna strana „zvítězí“? Je to možné?
Je třeba se ptát jinak: Jak dosáhnout toho, abychom napravili to, co jsme pokazili? Jedině tak, že se v srdci necháme vést a nebudeme mít ambice diktovat „si“ pro nás přijatelná řešení, určovat „výsledky“.
Nejde o výsledky, jde o to napravit stav, do kterého jsme dospěli mimo jiné i vlastní vinou. S tím je třeba začít a spoléhat se přitom nikoli na svůj rozum a na svou představivost, na vlastní představu o spravedlnosti (pomstychtivost), ale na mateřský, mariánský přístup.

Stali jsme se netečnými, konzumovali jsme, zabezpečeni v tom, o čem jsme si domýšlivě představovali, že na to máme morální nárok; a nyní jsme rozhořčeni a vidíme chyby všude jinde, díváme se na svět černobíle a myslíme si, že by se vše vyřešilo, kdybychom se zbavili „těch druhých“. Jenže i „ti druzí“ jsou naši bližní, a na to bychom neměli zapomínat, naopak, z toho bychom měli vycházet.

Žádná racionalita vycházející z naší hříšné namyšlenosti nám nepomůže, pokud všichni jen iracionálně „stojí na svém“, vede nás to do područí zla, zlého.
Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, měli bychom se to modlit denně.
Je třeba se s důvěrou otevřít tomu, co přijde, přijmout to, co bude nečekané, netrvat „na svém“.

Akt zasvěcení Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému srdci Mariinu je vzkazem světu: nepřeceňujte racionalitu, nepřeceňujte schopnost lidí dosahovat cílů svými vlastními silami. Hřích pýchy může dovést lidstvo do katastrofy. A zatím není nikde ve světě vidět ani náznak změny, ani náznak toho, že by se prosazoval hlas, který by vycházel z pozic pokorných, smířlivých. Zasvěcení Ruska a Ukrajiny srdci Panny Marie, a zasvěcení celého světa a nás samých, by mohlo být začátkem změny v tomto smyslu. Modleme se za to.

Josef Štogr