dopis varhaníků

Po diskusích o křesťanském umění, následujících dopis varhaníků, se kniha s podobným podtitulem celkem oprávněně může stát předmětem zájmu, navíc, pokud má sensační obálku s nevtíravě a podprahově řešeným křížem – tvořeným právě saxofonem a malířským štětcem omočeným v červené barvě. (skvělá obálka CALDER Julo Nagy) Turner je protestant a smutně začíná tím, jak jeho mateřské prostředí neposkytuje vůbec žádný materiál pro román – tedy takový román, který by nebyl zcela nudným. Ale pak se zmocňuje jazyka a světa, ve kterém je možné se skrze jazyk radovat. Nečekaně osvěžující, alespoň v podstatných partiích knížky.

V souvislosti s dopisem varhaníků se objevila řada reakcí, které se snaží ukázat, že krása je věcí pocitů, je individuální, estetická hlediska se proměňují v závislosti na kultuře a jsou vždy věcí daného společenského konsensu atd. Podle těchto diskutujících tedy není žádná „pravda krásy“, není nic, co by bylo možné objektivně ukázat jako krásné. Do důsledku vzato jde o tvrzení, že „co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému“ a navíc, a to je důležité, nic víc o kráse a krásném říci nelze.