2017/1

Verze pro tiskPoslat e-mailem

Co je to životospráva

Anotace: 
Správa našeho života (životospráva) je každodenní otázkou, protože se v ní vztahujeme ke kultuře, v nejširším slova smyslu jako sdílenému dění. Jak nám Církev tuto otázku připomíná, odkrývá, připravuje nás na její „převzetí“?
Osobnosti: 

Dobré a správné

Anotace: 
Pro-life hnutí?– Co je dobré a špatné, o tom nemusím vůbec mluvit, že se nemá zabíjet, vyplývá z desatera. Ale co mám dělat právě já? Co je správné? Mám stát s transparentem před potratovou klinikou? Nebo spíš vydělávat peníze a posílat je černouškům, kteří se na rozdíl od Evropanů rodí? A nebo mám dělat ještě něco úplně jiného?

Vzdělání jako bohatství

Anotace: 
Řeči o investicích do vědy a investicích do vzdělávání jsou zpravidla jen balamucením: skutečnou vědou se zabývá nepatrný zlomek populace. Cílem vzdělávání je „připravit lidský materiál pro znalostní ekonomiku“. S bohatstvím to nemá nic společného. Dokonce ani technické inovace nemají nic společného s nějakou hodnotou, stávají se stejně hodnotově neutrální jako moc sama, stávají se součástí domény moci, teprve v jejich zaměření a použití je možné posuzovat hodnotově.

O třech knihách

Anotace: 
Vzal jsem si sebou do lázní tři knihy, zdánlivě zcela odlišné. Jezuita Rupnik, matematik a představitel české analytické filosofie Jiří Fiala a Heidegger. Vzal jsem si je pro nezpochybnitelnou souvislost, kterou v nich vidím: podaří se mi ukázat, že to není náhodný výběr? Ukázat, že nejde o pelle-melle?

Jeden spor o ďábla a Tolkienův Silmarillion

Anotace: 
Harmonii je možné napínat na skřipec, hnát ji ke hraně, k výkřiku, a padlý anděl neodolal touze to udělat, resp. právě v tom padl, odpadl. Vymezil se vůči autorovi skladby, aniž by znal její celek. A pokušení je právě našeptávání Ďábla – individuální našeptávání k tomu, abychom nedbali na řád (skladby).
Osobnosti: 

Populismus a otroci mainstreamu

Anotace: 
Daleko nejdůležitější skupinou, udržující současnou moc, jsou ti, kdo chtějí mít „svobodu k vlastní vůli“, a přitom svou vlastní vůli nemají, jsou beznadějně ve vleku mainstreamu. A těm je třeba označit „ty druhé“, ty, kteří to „kazí“.
Osobnosti: