osoba

Články patřící k danému tématu

Tomáš Špidlík: Vědy – umění – náboženství

Podnázev: 
(A pak že se nic neděje 1)
Anotace: 
Tomáš Špidlík byl asi nejvýznamnější český teologický myslitel 20. století. Zásluhou Centra Alleti v Olomouci už vyšlo několik jeho knih. Těsně před jeho smrtí též shrnutí jeho teologického a filosofického pohledu na základní pojmy jako je přirozenost, pravda, umění atd.

Pojetí osoby v občanském zákoníku

Anotace: 
Odkazem na „přirozené právo“ brát se o své štěstí (v §3 OZ) stát nezakryje, že v této věci není nijak nestranným aktérem, který „pouze“ garantuje základní „infrastrukturu“ pro soukromoprávní vztahy. Je tu doktrinálním hegemonem. Nic přirozeného ani přirozeněprávního v tom není.
Osobnosti: 

O víře, která nechce ztrácet čas diskutováním

Anotace: 
Tentokrát je třeba zvýraznit, že s trochou nejistoty začínám modlitbou: Bože, dej, abych dokázal vnímat, že i tohle máš nějak zahrnuto do svých plánů, že i tohle se nějak podílí na Tvojí oslavě… Název článku je převzat z podtitulu článku Marka Orko Váchy, katolického kněze a přednosty Ústavu etiky 3. lékařské fakulty, přírodovědce, a téma se ho přímo týká.

Kde začít?

Anotace: 
Středověká reflexe člověka byla velmi hluboká, ale byla nutně navázaná na společenskou realitu té doby, beznadějně do svého výkladu člověka pojala status quo společenských struktur jako cosi neměnného. My se k ní můžeme v mnoha ohledech vracet pro inspiraci, ale pro porozumění člověku ve vztahu k druhým je pro nás přímo nepoužitelná.

Individuální svoboda?

Anotace: 
Jestli je dnes něco aktuální, tak je to otázka po smyslu osoby, smyslu individuálního života, který má svůj úběžník v Bohu – a měl by tedy být orientován tak, jak Bůh chce. A přínos všech změn v myšlení posledních století je v tom, že už nehledáme nějakou obecně platnou odpověď pro všechny, ale v čase se ptáme na individuální odpověď pro každou konkrétní osobu.