Redakční komentář

Verze pro tisk
Číslo: 

Letošní druhé číslo Revue Trivium vychází již v únoru a hned je avizováno číslo další, speciál věnovaný „pandémiům“. Je doba těžká, ale koho by to zajímalo, důležité je, že se nám otevírají nové příležitosti – už proto, že je obtížné dělat to, co je pohodlné, tedy to, na co jsme si zvykli. Prakticky skoro nic z toho, na co jsme si zvykli, nyní nemůžeme, ale můžeme přemýšlet o tom, co je samozřejmé a co ne, o tom, co je moudré a co je „jen chytré“ a koneckonců také o tom, co je to příležitost a o tom, jak by mohl a měl vypadat „normální život“.
Toto číslo se tedy zabývá docela normálními věci a nikoli tím, že něco nesmíme a k něčemu jsme nuceni. Reflexe toho nám neuteče.
Je proto celkem pochopitelné, že první článek jen vlídně, ale přitom radikálně otevírá téma příležitosti: v čem ještě žijeme a zažíváme „skutečný svět“? Zkusili jste si to promyslet, vyzkoušet?
A navazuje disentní stanovisko a otázka po moudrosti. „Tělo“ tohoto čísla může na první pohled vypadat jako těžké a filosofující, ale je neseno společným jmenovatelem: moudrost, přirozený svět, pravda, skutek – to jsou témata, bez nichž se neobejdeme, kterým musíme tak či onak rozumět, abychom měli orientační body v „tichém a nesvítivém týdnu“ našeho postního období. Nevíte, co je to za půst? Dozvíte se to hned v prvním článku, je to nabízená příležitost!
Číslo pak uzavírá aktuální vzpomínka na to, jak jsme kdysi promýšleli „normalitu“, jinou než tu normalizační, a jak jsme dnes v tomto smyslu ještě bezradnější než v osmdesátých letech. Takže žádná pouze teoretická filosofická témata, vymyšlenosti. Jde o to, jak žít, jak žít spolu. Máme dnes dobrý důvod o tom přemýšlet, když… je doba taková, jaká je. Plná příležitostí nečekaných.