Kořeny protižidovských nálad v 19. století

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Podnázev: 
aneb Systematika neznalosti dějin
Anotace: 
V polovině 19. století byl zrušen robotní systém – což se sice všichni učili, ale s jedinou konotací, totiž že tím byl definitivně „pohřben“ feudální systém. O co ale šlo? Do této změny byla velká část obchodní výměny prováděna naturálně v rámci panství, celek panství byl daňovou jednotkou, robotní systém byl systém naturálních daní. Co tato nová „vymoženost“ přinesla? Daně nyní platil každý a každý se tedy chtě nechtě musel z velké části zapojit do směny zprostředkované penězi, a to v míře dosud nevídané.
Číslo: 

„Jak to vlastně přišlo, že v měšťanské společnosti na konci 19. století ale i po (první) válce byly tak silné protižidovské nálady?“ ptal se mě nejmenovaný přítel, když jsme vylezli z jeskyně. Tak už to bývá, že ta nejzajímavější témata se „narodí“ víceméně mimoděk.
„Velká většina lidí o tom nic neví, protože dějiny se vyučují tak, aby se posilovaly vládnoucí ideologie a nikoli tak, aby se žáci mohli dobírat porozumění souvislostem“, snažil jsem se obecně odrazit téma, které ode mne vyžadovalo, abych se z jeskyně mentálně vrátil… do práce. „No dobře, a jak se tedy dobereme porozumění v té věci?“ nenechal se odradit přítel, a tak jsem mu musel slíbit, že to probereme večer.

Obecně se dá říci to, co asi všichni tak či onak tuší, židovské rodiny ovládaly už od pozdního středověku „velký“ obchod, zejména koloniální, bankovnictví, protože neměly problémy s půjčováním na úrok atd. Ale tohle vše by bylo k nějakému sociálnímu konfliktu „málo“, a hlavně nevysvětlovalo by to situaci u nás a v Německu. Zajímavější rozměr věci si můžeme uvědomit, když se ptáme, co se vlastně v 19. století stalo – protože šlo o radikální restrukturalizaci společenských vztahů do té doby nevídanou, nic, co se dělo později, již tak převratnou změnou (kromě dneška) není. Polovina 19. století je pro toto téma klíčová, odehrála se zásadní změna nejen společenská, ale také a zejména finanční - majetková.

Až zhruba do poloviny 19. století byl celý proces postupnými kroky připravován – a okolo poloviny století proběhly podstatné změny i v tehdejším Rakousku. Především byl zrušen robotní systém – což se sice všichni učili už snad v rámci prvouky na prvním stupni, ale s jedinou konotací, totiž že tím byl definitivně „pohřben“ feudální systém. Ať žije pokrok! O co ale šlo? Co to znamenalo? Do této změny byla velká část obchodní výměny prováděna naturálně v rámci panství, celek panství byl daňovou jednotkou, robotní systém byl systém naturálních daní, který se dnes s velkou slávou využívá v rámci obnovy lidových zvyků (vození peřin na Křivoklát apod.). Co tato nová „vymoženost“ ale přinesla? Daně nyní platil každý a každý se tedy chtě nechtě musel z velké části zapojit do směny zprostředkované penězi, a to v míře dosud nevídané. Kdo to chtěl? Kdo to připravil? Snad státní úředníci, kteří dobře ví, že drobný poplatník je snadno vydíratelný a dostižitelný? Ne, ti přišli až později. V tu dobu to byli ti, kdo potřebovali znásobit celkový finanční oběh, aby mohli lépe… pracovat s tím, co uměli, pracovat s penězi. Zaváděli něco, co už fungovalo v Americe (USA) a co se tam definitivně prosadilo občanskou válkou. Tuhle věc připravovali především ekonomičtí poradci vlád, které se setkaly se státním bankrotem. Bankéři; zda byla většina z nich židovského původu, to už by byly spekulace. Podstatné je, co se následně odehrálo.

Není třeba nějak „neutrálně“ hodnotit dopady převedení velké části dosavadního naturálního obchodu na obchod zprostředkovaný penězi, je třeba porozumět tomu, co se stalo sociální realitou a ještě se zastavit u další změny, která proběhla prakticky ve stejnou dobu. Byla totiž zrušena židovská ghetta a všechna s tím související omezení. Židé tedy nejen směli bydlet „kdekoli“, ale především mohli podnikat v dosud zakázaných oborech a hlavně nabývat nemovitosti mimo tato vymezená území. Samozřejmě již v předchozím období bylo mnoho rodin, které formálně „přijaly křest“ a působily mimo ghetta (aniž by pak jejich příslušníci křesťanství praktikovali), ale šlo jen o výjimky. Uvolnění segregace, a tedy „zviditelnění" židovstva a radikální růst jeho role mimo ghetta, přišlo zároveň s obrovským rozmachem peněžního obchodu – výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Právě okolo poloviny 19. století dochází k významným majetkovým přesunům, celá řada tradičně středostavovských rodin nebyla na tento systém připravena a jejich majetky se postupně stěhovaly do židovských rukou. Po právu? Jak se to vezme. Zrušení panství vytvořilo stejně „rovnou startovací čáru“ jako byla vytvořena u nás po roce 1989; ponechme stranou restituce, ale jinak? Někteří věděli, o co jde, uměli, měli znalosti, informace, kontakty a neměli skrupule, ani nebyli naivní. Ostatní měli všechno možné, ale právě nevěděli, o co jde, a i když něco uměli, neměli kontakty a měli skrupule a byli naivní. Kdo z „peónú“ vydělal na kupónové privatizaci desítky tisíc, byl radostí bez sebe. Kdo byl připraven, koupil domy v centru Prahy. Z celého „návratu ke kapitalismu“ u nás zůstala obecná hořkost podvodu. A to bylo období po roce 1990 jen lehkým odrazem reálných změn, které proběhly po polovině 19. století u nás.

Bylo to daleko markantnější a mělo to větší dopad proto, že to zasáhlo všechny vrstvy společnosti: intelektuální elity na malých městech přišly o svoje postavení (a leckdy i domy na náměstích) stejně tak jako mnozí sedláci o svoje grunty. Nové „obchodní společnosti“ ovládly výkup zemědělských plodin a sedláci, i když vypěstovali, nebyli schopni získat dostatek peněz na nutné nákupy a daně. Právě proto začalo hnutí kampeliček (Mandelík, Bráf), právě proto začala vznikat plodinová družstva – aby byl nabourán monopol středního článku „výkupu“, bank a pojišťoven, který byl „v jedněch“ rukách. Ty držely pod kontrolou velkou většinu toku peněz. A tenhle systém zavedly právě proto, aby ho mohly využívat.
A navíc sociálně slabší vrstvy ničil úvěrový systém prodeje alkoholu. Je divu, že v tomto prostředí se protižidovským náladám dařilo? Nebylo nic jednoduššího, než zvolat večer u stolu: „Kdo může za všechnu bídu světa? Žid!“ a bouchnout po cinknutí sklenicí do stolu na znamení, že v dané společnosti žádný Žid není. Že věc nebyla „pouze“ židovská, je jasné, ale viník se našel, byl označen a toto označení bylo společensky akceptováno.

Ale co my dnes s tím?
Podobná situace jako u nás byla v Německu a dovedla k moci Hitlera, způsobila nesmyslnou rasovou pomstu a hory utrpení. Valná část tehdejších problémů „zmizela“ – buď s jejich nositeli, nebo v průběhu dalších změn, zejména po 2. světové válce. Ale něco z tehdejšího rozvrhu zůstalo ve společenském povědomí hluboce skryto a celkový dojem „manipulující menšiny“ (organizující se bez veřejné kontroly za účelem dosažení cílů ve veřejném prostoru) tu stále zůstává jako součást nejrůznějších „spikleneckých teorií“. Je třeba věci pojmenovávat a snažit se jim rozumět v souvislostech – pak jich ale nesmíme polovinu zamlčovat, cenzurovat.
Samotný obludný fakt nacistického holokaustu zcela zbytečně zablokoval jakoukoli racionální diskusi o historických danostech, které měly a mají sociální dopady a hlavně zablokoval diskusi o povaze změn v širším smyslu ekonomicko-sociálních, kterými prochází společnost už nejméně 200 let. Současné „uvolňování“ obrovských částek peněz centrálními bankami, přechod velkých ekonomik na obchody s virtuálními hodnotami a přechod k bankovnímu krytí směny (omezený nebo dokonce i navrhovaný zákaz platit reálnými penězi) je jen pokračováním, stejného procesu, jen se kyvadlo vrací zpět. Zdá se nablízku doba, kdy velká většina lidí bude „mít k dispozici“ jen poukázky na spotřební zboží a ani nebude tušit, že nejde o skutečnou „měnu“, ta bude vyhrazena „pouze někomu“.

Domnívám se, že u nás obnova protižidovských nálad nehrozí, snad mohu své židovské přátele uklidňovat, protože nehrozí souběh sociálních a ekonomických změn, který nastal v polovině 19. století. Selský stav už neexistuje a sociálně slabé vrstvy „kasírují“ zavedené mafie s nejasným personálním obsazením. Ale v pejorativním slova smyslu konzervativní a ve své povaze líná a přihlouplá měšťanská společnost vždycky potřebuje nějakého kolektivního nepřítele, kterým zdůvodní svoji „prostřednost“ a své neúspěchy. Budou to „nějací Židé“ - „oni“. Tím spíš, čím méně budeme myslet a pojmenovávat.