Všichni snad i zaklepou, ale za branou se sejdou mnozí

Benedikt XVI. se už před časem v dopise pro německou biskupskou konferenci závazně vyjádřil. Správný překlad misálu má v němčině znít „za mnohé“ a nikoli za všechny:

Svatý stolec rozhodl, že při novém překladu misálu výraz „pro multis“ bude překládán doslovně a nebude muset být zároveň interpetován. Na místo interpretujícího výkladu „za všechny“ musí nastoupit jednoduchý převod „za mnohé“.

Tím rozčísl dlouholetou diskusi, pláčou mnozí teologové, kteří zasvětili celý život tomu, aby dokazovali, že překlad „za všechny“ je jedině možný, a vyloučili překlad „za mnohé“. Lituji je, ale na druhou stranu neměli se motat do věcí, do kterých jim nic není. Papež, jako rodilý Němec, totiž udělal geniální tah a poskytl všem zastáncům překladu „za mnohé“ u tohoto významného místa mše sv. nepominutelný argument. Ve věci jsou jinak rozhodující národní konference, ale papež nesporně může zasáhnut do německého překladu, aniž by mu někdo mohl vytknout, že překlad je věcí jazykového citu, nikoli magisteria. Jen těžko se bude České biskupské konferenci argumentovat, pro slovo „za všechny“, kdy je pojmová struktura češtiny a němčiny v tomto tak podobná, a stejně je tomu i u většiny dalších evropských jazyků. Papež prostě použil trumf v pravou chvíli a rozhodl hru - postavit se proti znamená ukázat na sebe prstem s významným obsahem „hereze“. A aby toho nebylo dost, papež obsáhle argumentuje svoje rozhodnutí – a tato argumentace vychází mimo jiné z povahy individuálního jednání.

Mnozí se tam za tou bránou sejdem, mohou nyní katolíci zpívat ve známé dylanovce „zaklepu na nebeskou bránu“. A všichni, kteří se v onom „všichni“ schovávali, se mohou zježit. Je třeba rozumět, jaký to má význam: o lecčems lze diskutovat, ale nejde obracet smysl věcí. Pokud je Písmo inspirované, tak v něm nelze dělat korektury, i kdyby pro to byly sebelepší důvody. Že jde o pojem z řeckého, pozdního textu? Co je to za argument? K tomu, aby tento problém byl vyložen, tu není ten nebo onen teolog, ale právě papež. Kdo s tím nesouhlasí, asi už se ocitl mimo Církev. Je to velmi jednoduché, jsme navyklí, že sice jsme schováni za větrem a ve společenském smyslu si dáváme pozor, abychom se vyhnuli konfliktům, ale tam, kde nehrozí žádné konkrétní nebezpečí, jsme ochotni vystupovat jako znalci a ředitelé Zeměkoule. Po nějakou dobu převládal názor těch, kdo hlásali „ducha koncilu“, že teď už jsme všichni bratři, ale došlo na ně: je třeba nezapomínat, že na světě je zlo a že z bratrství samo o sobě nic neplyne.
Za mnohé nebo za všechny? To není jen vnitrocírkevní detail, je to velmi důležité pro promýšlení věcí světa.

Navykli jsme si žít vzhledem k posledním věcem člověka bezstarostně a tato bezstarostnost nás vede od Boha. Pokud platí ono „za všechny“, tak v tom moje maličkost není nijak významná. Neplyne z toho sice, že na mně nezáleží, ale snadno podléhám pokušení srovnávat se s těmi, kdo jsou na tom „mnohem hůř“. Pokud se některé pravdy víry vykládají relativně, s odkazem na nejasnost pojmů a obraznost vyjádření atd., způsobuje to, že mnoho lidí nemá důvod brát vážně svoje vlastní slova a jednání... a domnívají se pak, že „brána do ráje“" je dost široká i pro ně. Nevíme, jaká je brána do ráje, a nevíme, jestli ono „mnozí“ není jen postup v řadě, blížící se k celku, který nemáme k dispozici. Jenže ono „všichni“ z našich úst je příliš pyšné, protože mimo jiné (a často docela neskrývaně) naznačuje jistotu spásy pro mne samého.
Benedikt svůj dopis německé biskupské konferenci doprovází mnohastránkovým teologickým rozkladem – je dostupný a není třeba se zde k němu vracet a není třeba s ním diskutovat. Důležité je, že všichni „duchaři koncilu“, kteří věnovali celý život dokazování, že jedině možný překlad je „za všechny“, jsou postaveni před jasnou věc.

U značné části z nich, jak vidím, převládá ignorance. Tváří se „jakoby nic“, svědčí tím o své sebejistotě … a nevíře v magisterium. Papež nenapsal přímo jim, co by se trápili… Koneckonců uvidíme, jaký text mešního překladu pošle do Vatikánu naše Česká biskupská konference.