Jeruzalémská bible?

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Anotace: 
Dostal jsem ji k vánocům a jsem za to rád, a dá se předpokládat že stejně tak na tom je i mnoho jiných. Jen mě na první pohled zaráží a trochu dráždí; byl bych asi spokojenější, kdybych měl Bibli - bez přívlastků, jen s určením, že jde o překlad pořízený v Jeruzalémské biblické škole, s komentáři a aktuální esejistickou vložkou.
Číslo: 

Bylo s tím spousty práce, dočetl jsem se ještě v článku, který víceméně obhajoval fakt, že se text překládal z francouzštiny – to je další indicie pro to, že podstatný tu nebude samotný text knih Starého a Nového Zákona, ale úvod a komentáře, které jsou ve francouzštině psány. Hodně práce je postavit Eiffelovku ze sirek, napadlo mne přitom. Ale k čemu ta práce je? Asi je tato otázka očekávána, protože na ni odpovídá závěrečný text, jakýsi doslov, nazvaný „Smysl české verze Jeruzalémské bible“. Za tým překladatelů a biblistů ho podepsal F.X. Halas, o autorství některých jeho částí je možné se zde jen dohadovat, ale pravděpodobně směřují do úzkého okruhu spolupracovníků D. Duky. Nebudu se zde tedy zabývat vlastním překladem nebo srovnáváním s ekumenickým překladem atd., ale ani obsahem poznámek a komentářů, a soustředím se na tento text obhajující tak velkou práci.

Podivné je už to, že takový „doslov“ je vůbec do Bible zařazen, není to totiž pouze běžná překladatelská poznámka, která zpravidla osvětluje způsob překladu, používané metody atd. Jde mimo jiné o rozsáhlý samostatný „výklad“ historických souvislostí, opírající se o jeden z možných přístupů, aniž by to však bylo uvedeno. Ba dokonce se zde vytváří představa, že francouzská biblická škola byla, a v jistém smyslu je, držitelem či nositelem jakési „historické pravdy“ proti svým odpůrcům, kteří se mýlili. Imanentismus? Jistě, tady se s ním setkáváme v celkem čisté podobě. Doba prý dala Jeruzalémské biblické škole „za pravdu“. To je tvrzení vyplývající z představy, že o tom, co je pravda, rozhoduje „doba“ a s tou je snadné nesouhlasit. Navíc: neukázala se naopak přechodnost, dobovost některých přístupů jako něco, co pomíjí dřív, než by kdo pomyslel? Nezměnily se za několik posledních desetiletí zcela zásadně naše pohledy na to, jak je to se smiřováním vědy a víry? Je toto skutečně ten nejdůležitější úkol, který máme a který nás má vést při vnímání Bible? V době, kdy se překlad do češtiny začal připravovat, psali ještě významní autoři o smiřování víry a marxismu – kde je jim konec a kdo to vůbec může brát vážně? A dnes – kdekdo si může přečíst, že podstatné je, aby vědci přistupovali ke stvoření s pokorou, jako k tajemství. To jsou základní nosné motivy, které se prosazují už od pontifikátu Jana Pavla II. Sebevědomé vlastnictví pravdy „poznatků vědy“? To už není dobré ani pro reklamu na kosmetické přípravky, i tady už je významnější, zda je vše prakticky testováno na podstatném vzorku.

Přečtěme si jedno z podstatných tvrzení z českého doslovu:
„(Jeruzalémská bible )… velice se totiž přibližuje ideálu nalezení správné rovnováhy mezi realizací dvojího cíle, který sleduje takřka každé vydání Bible: osvětlit její obsah z pozice vědy a poskytnout oporu víře“.

Ve stejném roce 2009 vyšly v češtině tři nové překlady Bible nebo jejích částí, existuje tu několik katolických i nekatolických překladů. Na které z nich toto tvrzení platí? Snad jen na ten „ekumenický“. Zajisté jde o to zpřístupnit věřícím text Bible a třeba se lze i smířit s formulací „poskytnout oporu víře“, i když je to nějak podivně vnější, jako by Bible byla nějaká berla či hůl. Ale překládá-li někdo Bibli, znamená to skutečně, že vytváří pro věřící pomůcku pro smiřování vědy a víry? Domnívám se, že je to nepodložený a dobově podmíněný předpoklad, důkaz o tom, jak se někteří protagonisté a autoři úvodních částí závěrečného komentáře mýlí. Cílem každého překladu by přeci mělo být přetlumočit obsah Bible. Tak se také vyjadřuje F.X.Halas tam, kde je nesporně autorem textu a kde popisuje smysl překladatelské práce zcela jinak než v ideologických pasážích:
Bylo…(naším)… cílem přání, aby díky této edici dostali věřící a česká veřejnost nejlepší překlad Písma svatého vůbec? A nebo alespoň lepší překlad Bible do češtiny, než byly všechny dosavadní překlady? Anebo ´pouze´ dobrý překlad Písma?…Smysl, jejž své práci přikládal náš tým, je … vyjádřen ve třetí z těchto možností…“

Jasně jsme tedy identifikovali dvě vrstvy komentáře – jednu pokornou a pochybující, halasovskou, a druhou ideologickou. Máme k dispozici komentovaný text, který nás může obohatit. Jistě - příklady a argumenty o tom, jak ve Francii padesátých let pomohl tento překlad usmířit vnitřní rozpory pochybujících intelektuálů, jsou nanejvýš úsměvné. Není třeba je brát vážně. Přeci jen je však třeba určité obezřetnosti.
Samozřejmě že si všechny přeložené originální komentáře francouzského 2. vydání rád přečtu – ale nikoli proto, abych se jimi nechal nasměrovat, ale proto, abych lépe porozumět intelektuálům, kteří v polovině 20. století četli střídavě Bibli a Sartra a snažili se to převést na jednoho jmenovatele. Mohu se těmito úvody a komentáři jistě v lecčems nechat inspirovat, ale rozhodně pro mne nejsou podstatnou složkou Bible a vůbec netvoří nějaké závazné „vedení“ pro moje přemýšlení a rozjímání o tom kterém místě biblického textu. Zcela jistě použiji tento překlad pro komparaci tam, kde přemýšlím o použití českých výrazů, těch 6,5 cm se mi do knihovny ještě vejde.Vůbec by mi ale nechybělo, kdyby byla tato konkrétní kniha o pár desítek stran „tenčí“. Mohla by se pak jmenovat „Bible“.