Teologický obraz pastorace

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Anotace: 
Materiály připravované Pastoračním střediskem Arcibiskupství pražského na každou neděli a následující týden a dodávané do kostelů diecéze jsou nazvány „Nedělní liturgie“ a kromě příslušných liturgických textů obsahují i krátké úvody k jednotlivým čtením, kromě toho „úvodní rámeček“(často citace z nějaké knihy zaměřené na pastoraci), „rámeček textů k zamyšlení“ a krátké „motivy“ k jednotlivým dnům v týdnu. Vycházejí ve stejném formátu a vnitřní úpravě již několik let a tak se doslova „nabízí“ k tomu podívat se do nich jako do jakéhosi „deníku“ arcidiecéze. Doufejme jen, že je někdo archivuje, protože katolická teologická knihovna je v archivu ke studiu nemá.
Číslo: 

Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.Obecně je třeba celkový obraz této tiskoviny pochválit – jen málokdy je úroveň komentářů k textům zcela formální „výplní“, texty si udržují celkem vysoký standard, a to i když jsem procházel řadu téměř dva roky zpět a porovnával stejná období církevního roku. Ve valné většině případů jsou navíc nekonfliktní a dalo by se říci, že jsou připravované tak, by je mohly používat faráři se zcela rozdílnými teologickými názory, a snad i pastoři jiných křesťanských církví. Přesto se však v delší souvislosti dá dobře identifikovat preferované hledisko, způsob myšlení autora (nebo autorů) těchto komentářů a textů k zamyšlení.
Celkové vyznění jako by oscilovalo okolo výzvy „buďte kreativní“, nespoléhejte se na to, že věci již nějak jsou, nespoléhejte na to, že stačí pasivní „účast na svátostném životě Církve“. To samo o sobě je zřejmě výrazem vitality nikterak nepředstírané, nebo předstírané tak dokonale, že se to nepozná. Ale přes maximální snahu vyhnout se jakýmkoli konkrétním tématům nastávají některé komplikace. Například když je modlitba kladena do protikladu k aktivitě těch, kteří bojují nebo se jinak „snaží ve světě“, a je chápána (a dokonce doslovně označena) jako cosi pasivního. Podíváme-li se v tomto smyslu na „texty k zamyšlení“, které materiál vlastně obsahuje dva, tak si můžeme snadno představit, že by se ten druhý mohl spíše více zaměřit na aktuální motivy k modlitbě, témata k modlitbě. Není náhodné, že benediktini přinesli jako klíčový motiv spojení práce (aktivit) a modlitby tak, že mají nejdříve ora a pak labora. K zamyšlení nic.

Jinou věcí jsou „drobné přesahy“, jako např. ten k neděli 4. ledna 2009 a ke Slavnosti Zjevení Páně. „Temnotu a mlčení neuspořádaného vesmíru prolomilo Boží stvořitelské slovo“. Ne všichni to přejdou bez pozdvižení obočí: Vesmír je zde časově kladen před stvořitelský akt, nebo jinak řečeno, autor chápe zřejmě „tmu nad propastnou tůní“ jako vesmír?
Nejde teď o to polemizovat, ale ukázat, že pokud má být tento výklad vůbec udržitelný, přepokládá to zcela konkrétní teologická východiska – a samozřejmě potenciální teologický spor. Nám zde takové náhodné „přistižení“ neznámého autora „na švestkách“ slouží jen k tomu, abychom ukázali, že zcela a úplně se teologicky „lavírovat“ při pastoraci nedá.