pravda

Leckdo z držitelů pravdy se vyvyšuje, že umí popsat reduktivitu post-descartovského světa, zužující vědomí na vědomí individua, a reduktivitu newtonovského světa res extensa a měřitelných veličin. Ale umíme popsat reduktivitu světa středověku? Umíme s využitím současného (reduktivního) vědění analyzovat reduktivitu právě v myšlení, které s obrovským nadšením začalo využívat Řeky vynalezené pojmy a Židy vyprecizovaný způsob práce se symboly? Nebylo to myšlení o nic méně reduktivní, jen jinak!

„Kritičtí realisté“ typu Jelena redukují problém pravdy na problém výroků o pojmech, a deformují realitu na straně jedné a metafyziku na straně druhé. Z reality i metafyziky, pokud jsou schopni je vůbec uchopit, dělají pojmová kasárna. Pravda není na povel, je to výsledek tázání.

Pravda nespočívá v opakování vět, které kdysi pronesl Tomáš nebo kdokoli jiný. Pravda se nás dotýká protože jsme to my sami, kteří máme vyslovit to, co vysloveno být teprve má.

Z krásy, dobra a pravdy je vždy utkán cíl člověka ve světě a jeho orientace v cestě za ním. Svět není statickým předmětem našeho zájmu, ani krása ne. Jde o to přitakávat tam, kde se krásné ukazuje, napomáhat tomu, upřednostňovat krásné (ryzí) před tím, co je jen „líbivé“, co se snaží být v centru zájmu světa, ale je jen „pozlátkem“, neopírá se o jednotu dobrého krásného a pravdivého, před tím, co není „pravé“.

Mnozí (vlastně skoro všichni) konzervativní katolíci si vůbec neuvědomují, že „reálně“ ohrožují ty, kdo s nimi nesdílí jejich jistoty. Žádná vnější manipulace a záměrné rozviřování nejrůznějších proticírkevních kauz by nezpůsobilo tak velkou propast mezi katolíky a zbytkem světa, kdyby si katolíci (alespoň někteří) uvědomili, že sice mají „svoji jistotu víry“, ale ještě se musí naučit jednat s těmi, kdo ji nemají.

Pilát vydává Ježíše na smrt, na kříži, ale také nekompromisně komentuje tento akt: Ježíš Nazaretský, král židovský. A stává se tak prvním, kdo veřejně, písemně, zcela mimo náboženský kontext Izraele vyznává Ježíše jako krále izraelského, jako krále, který není z tohoto světa.

Článek, který pro toto číslo Revue Trivium napsal Michal Černý

Z každého zastánce „statické“ pravdy mají relativisté neskutečnou radost, je pro ně užitečným idiotem, protože se dá snadno ukázat, že držitelů právě takových „pevných pravd“, které si navzájem odporují, je přehršel, že právě tito natvrdlí zastánci pevné pravdy pilně snášejí důkazy o relativitě… toho, co zastávají.

Salve 2/09 vyšlo s tím, že jeho obsah bude doplněn na webu: to se stalo poprvé a nebyl to žádný předem chystaný počin – úvodníkem v tištěné verzi avizované články se na webu objevily až po dlouhé době několika měsíců. A daly zajímavě nahlédnout do redakční kuchyně a myšlení šéfredaktora.