moc

Papež Benedikt XVI. označil II. vatikánský koncil jako koncil reformní – přičemž zůstává podle něj otázkou výkladu, jak skrze koncil vnímat kontinuitu a diskontinuitu některých aspektů života Církve. Tím chtěl zároveň argumentovat proti těm, kdo koncil zpochybňují jako „krok stranou“ a trvají na kontinuitě Církve, i proti těm, kdo zvýrazňují zlomovost koncilu jako nositele změny, diskontinuity a nového začátku.

Už motto je alarmující: <strong>Pod rouškou „laskavého konsensu“ propaguje globální etika protikřesťanský program …</strong> Rozsáhlý článek v Monitoru, psaný zjevně s ambicí „shrnout to podstatné“, trpí řadou neduhů a ten první se ukazuje hned v první větě: všechno „se“ to nějak děje, samo. Jak může globální etika něco propagovat? Pokud nebudeme sami používat řeč konzistentně, jak máme porozumět tomu, o co jde? Globální etika je nanejvýš nástrojem propagandy. Ale v rukách koho?

Pokud má dnes katolík všech pět pohromadě, měl by si především naformulovat, v čem je současné společensko-politické klima u nás ve zjevném rozporu se samými základy křesťanství, a měl by si odpovědět, jak na to bude reagovat. Dá se očekávat, že nikdo se nevyhne okamžiku, kdy bude muset volit mezi svojí křesťanskou integritou a vynucovanými akty loyality vůči moci.