metafyzika

Jaký je rozdíl mezi lidskými právy, vymezenými v právních dokumentech počínajíc všeobecnou deklarací, a „přirozenými“ právy člověka, vyplývajícími z jeho přirozenosti? A co tento rozdíl pro nás znamená? Tyto otázky jsou aktuální a aktuální je také hledat nástroj, jakým vůbec popsat problematiku svobody lidského jednání. Sousedíkova kniha je výborným vstupem pro úvahy na toto téma.

Ti, kdo skutečně „věří“ formální statické pravdě, povětšině vymřou. Zbude jen beznadějná rozptýlená skupina, infikovaná a zneužívaná. Převahu nabudou ti, kdo sice formální myšlení dokonale zvládnou, ale budou dobře vědět, že je to manipulativní systém, a tak ho také budou využívat (je jich už nyní v Církvi dost a právě před tím papež varuje).

Kain Abela nemučil. Starozákonní trýzeň je trýzní spalující žízně a rozpadávajících se kostí. Není způsobována jedním druhému. Něco tu chybí, ve výkladu nehraje.

Odpověď Tomáše Halíka na článek v Triviu 5/2011

Na jeden z prvních článků v Revue Trivium odpověděl P. Tomáš Halík, že jde sice o celkem zajímavou argumentaci, ale vůči někomu zcela jinému, protože kritizované názory sám nezastává. A jaké tedy zastává?

Ti, kdo se zabývají specificky českou teologií, opomíjejí zpravidla exilové autory, protože prý byli v malém kontaktu s domovem. Je to pohodlné, ale je to nekorektní, leccos se k nám dostávalo z exilové literatury a leccos šlo překládat. Citovaný článek vyšel v časopisu L´Osservatore Romano v roce 1984, byl pro Teologické texty přeložen neuvedeným překladatelem z německé verze a vydán až v r. 1991. Přesto, že je asi pro většinu čtenářů jen obtížně dostupný, považujeme ho ale za velmi významný a hodný pozornosti. Revue Trivium je zaměřeno na českou teologickou publicistiku a k jeho roli patří též upozorňovat na texty, které by neměly upadnout v zapomnění.

Prvním článkem v prvním čísle revue Trivium byl poukaz na diskusi, která proběhla na stránkách Universa mezi profesory Halíkem a Sousedíkem a čtvrté číslo se k tomuto tématu v podobném půdorysu vrací. Opakovaně jsem byl upozorněn, že vůči Halíkovi vystupuji negativně, předpojatě, musel jsem připustit, že moje zaujetí nejde vysvětlit jen tím, že je „symbolem“, že reprezentuje jistý typ myšlení. Leccos jistě „schytává“ zástupně, ale není část viny také na mé straně?

Jazyk po pádu samozřejmě v sobě není předurčen k blábolení – jsme kompatibilní s Bohem v tom, jak je řeč vůbec myšlena, a Bůh k nám mluví tak, že mu rozumíme, aniž bychom si jako muslimové museli myslet, že mluví arabsky.

Vyjádřeno vzhledem k věčnosti je „Bůh pánem dějin“, vyjádřeno vzhledem k současnosti „Duch vane, kudy chce“ a vyjádřeno v křesťanské modlitbě a jeho společenskému postoji vždy mohu svědčit, že Ježíš je Pán, a tedy bránit se jakékoli podobě klanění, ke kterému mě svět vede: mimo jiné i klanění „dějinným souvislostem“, aktuálním procesům, zjevným a společensky uznávaným trendům…

O prof. Halíkovi nepíšeme na stránkách Trivia poprvé, a tentokrát můžeme začít u souhlasu s jednou tezí z jeho zářijového článku, který vyšel v Lidových novinách a měl řadu reakcí (ty ponechme stranou, nejsou pro nás až na výjimky přínosné). Nás zajímá přesah, který je tu vykládán jako transcendentální.

Etienna Gilsona si velmi vážím pro jeho historicko-filosofické argumentace a zabýval jsem se jeho myšlením již v článku http://www.revuetrivium.cz/clanek/2012_4/prazdnota_logiky závěrečný odstavec, a zejména http://www.revuetrivium.cz/clanek/2013_1/etienne_gilson_jednota_filosoficke_zkusenosti .