česká teologická škola

Revue Trivium přinesla již dvě části kritiky Teologických textů – v první části zaměřené na období samizdatu, v druhé na aktuální stav a opakovaně byla avizována třetí část. Uvedena byla otázkou: jak se z časopisu, který byl víceméně hegemonem a snažil se vykládat a kontrolovat katolické myšlení u nás, stala pasivní víceméně strnulé akademické periodikum s marginálním významem? Co se stalo mezi roky 1990 a 2000 a jak tomu rozumět s odstupem dalších deseti let? Tyto články vznikají postupně, jsou postaveny na několika sondách a nejsou a nechtěly ani být ucelenou kritickou studií o TT. Nicméně tvoří první ucelený rámec pro interpretaci významu tohoto periodika, a je s podivem, že na předchozí dva články nikdo z redakce ani osob blízkých nijak nereagoval (kromě první reakce „článek jsme si vytiskli a přečteme si ho“). Nicméně třetí článek o TT se pozdržel a v logice věci rozpadl na dvě části. V tomto „dokončení“ se z části věnujeme procesu v uplynulých 20 letech, samostatně se pak ještě znovu díváme na aktuální stav TT.

Proč tohle číslo vyšlo, co to má znamenat? Ptal jsem se a opakovaně četl úvodní slovo šéfredaktora fra Dominka Duky OP. Kromě běžných frází je tu jedno pozoruhodné tvrzení: Umění by mělo být také podnětem, ke komunikaci, k dialogu… k rozhovoru. A z takového rozhovoru prý vyrostlo 190 stran tohoto čísla. Opravdu na to nestačil jeden článek?

Ti, kdo se zabývají specificky českou teologií, opomíjejí zpravidla exilové autory, protože prý byli v malém kontaktu s domovem. Je to pohodlné, ale je to nekorektní, leccos se k nám dostávalo z exilové literatury a leccos šlo překládat. Citovaný článek vyšel v časopisu L´Osservatore Romano v roce 1984, byl pro Teologické texty přeložen neuvedeným překladatelem z německé verze a vydán až v r. 1991. Přesto, že je asi pro většinu čtenářů jen obtížně dostupný, považujeme ho ale za velmi významný a hodný pozornosti. Revue Trivium je zaměřeno na českou teologickou publicistiku a k jeho roli patří též upozorňovat na texty, které by neměly upadnout v zapomnění.