Žluté vesty

Nezabývám se zpravidla politickými reáliemi, zvláště ne v Revue Trivium. Ale nyní mě to nutí udělat výjimku, protože to, co se nyní děje, překračuje rámec běžné politiky. Ve Francii se chvěje monopol moci, která byla (stejně jako všude jinde) přehledně vykolíkovaná a politicky kontrolovaná od ultraleva až do ultraprava. Teď ale bylo celkem nahlas vysloveno cosi neslýchaného, ačkoli se média a komentátoři všech směrů snaží dezinterpretovat sebevíc, něco z vykřičeného „král je nahý“ se dostává do obecného povědomí.

Jak pokračovat? V demokratickém světě mám jen jednu možnost. Chci-li danou problematiku vůbec komentovat, MUSÍM to, co všichni:
Musím vyjádřit svoje odsouzení jakéhokoli násilí, ať už ho vyprovokoval a dopouštěl se ho kdokoli, samozřejmě kromě policistů a zvláštních vojenských sil, které nastolovaly pořádek. Protože tyto veřejné akce přeci byly nepovolené, poškozují pověst Francie v zahraničí a způsobují tomuto státu i občanům velké materiální škody…
… Musím deklarovat svoji solidaritu s demokratickými institucemi v demokratickém státu…

Neznáme to odněkud? Na jednu stranu držíme palce policii, když se snaží pacifikovat rowdies po fotbalových zápasech, na druhou stranu ale dobře víme, co je to represivní složka státu, co dovede. Fotografie desítek mladých lidí klečících před policisty s rukama za hlavou na prostranstvích nebo u zdí skutečně mohou být výsledkem chuligánského řádění – ale také nemusí. Ale hlavně jde o něco jiného – dovedete si představit, že by takto před policií klečely desítky ne-bělochů? Těch, kteří si sem přišli na základě „práva na migraci“? Svět by se zbláznil a padaly by vlády. Když po útocích lůzy hořela pařížská předměstí, tak nebyly tisíce zadržených, jen pár osob, a nevím o žádném podobném snímku – francouzská policie byla korektní až do aleluja. Pamatuji se na jeden titulek, odpovídající naštvaným Pařížanům, kteří měli dojem, že je policie nechrání: že se „policie snaží nepřilévat olej do ohně“.
Dnes jsou podle zpráv tisíce stíhaných a dá se očekávat, že zranění, zadržení a stíhaní budou přibývat. Ve společnosti, která až doposud byla naladěná na obecnou shodu, se objevila trhlina mezi VY a MY – a nevypadá to, že by se v brzké době zacelila. To už nejsou pasivní nevoliči, JEN otrávení systémem.

Stačí, podíváme-li se na 25 bodů – požadavků žlutých vest.
Není jen tak snadné se k nim dostat, našel jsem je pouze na webu AC24.cz s komentářem:

Představitelé hnutí Žlutých vest zveřejnili manifest, který má 25 bodů. Jde jim zřejmě o obnovu národního státu a o vymanění se z osidel nesmyslné a destruktivní globalizace, kterou prosazují tzv. elity proti vlastním národům

Tyto body nejsou ani pravicové, ani levicové, ba ani nějak nacionalistické, pokud nacionalismem není snaha o obnovení suverenity vlastního státu. Ale právě tímhle je porušen obecný status quo. Je to jako facka do tváře Macronovi, patřícímu k finanční oligarchii, když je jeden z prvních požadavků

Zrušení bank „příliš velkých, abychom je nechali padnout“, oddělení běžného bankovnictví od investičního bankovnictví.

Jednoduché, všem pochopitelné. Stejně tak jako:

Zajistit občanské svobody zahrnutím kompletního zákazu státního vměšování do ústavy v jeho rozhodováních o vzdělávání, zdravotnictví a rodině.

To by asi šlo přeložit lépe, ale je to jasné jak facka – stát už to s poručníkováním každého občana fakt dost přehání. A co je tu „sociálně-ekonomické? Světe div se, např:

Ukončit „plánované opotřebení“ – garance výrobců, že jejich produkty vydrží 10 let a že během této doby budou k dostání náhradní díly.

Kdo z jakkoli zaměřené politické strany si tohle dal do svých nečitelných volebních programů? A jasně jsou zde také protiunijní body, ale zas ta formulace:

Frexit: Opuštění EU pro získání naší ekonomické, finanční a politické suverenity
(Jinými slovy, respektování referenda z roku 2005, kdy Francie hlasovala proti Ústavní dohodě EU, která se poté přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, a francouzský lid byl ignorován).

Celá dikce ukazuje k jedné věci: tohle není platforma, která by se chtěla etablovat v rámci politické soutěže, tihle lidé se netají s přesvědčením, že to, co je předkládáno jako „politická soutěž, jsou ve skutečnosti manipulativní praktiky a „vláda super-bohatých“ si dělá co chce. O podstatných věcech se nehlasuje, a pokud se hlasuje a hlasování dopadne jinak, než bylo nachystáno, tak se to nějak „obejde“, zopakuje.

Tahle vzpoura je v jistém smyslu nutně mimo-politická, protože vede k odmítnutí dvě stě let budované představy o demokracii jako vládě lidu a pro lid. Vždycky vládl a vládne někdo z elit - a po vzniku USA elity vytvořily „na zelené louce“ model vládnutí, který se nemusel zatěžovat středověkými institucemi. O systémech a zrodu institucí se nehlasuje, hlasování umožní až elitami vytvořené instituce a mechanismy, jimiž jsou elitami kontrolovány lidu předložené „demokratické procesy“.
Již od počátku prozíraví jedinci varovali před tímto modelem, který preferuje aktuální den před dlouhodobou odpovědností, je postaven na čistě ekonomické motivaci a nutně vede k tomu, že se čím dál tím větší moc dostává do jedněch rukou. A tady najednou někdo bere vážně formální tezi moderních elit, že moc pochází z lidu – a hlásí se o slovo. A nechce ekonomické manipulace související s nesmyslnými vykonstruovanými ekologickými opatřeními, zásahy do rodin, zavádění kvót, tlak na jiné typy spotřeby apod. – což jsou téměř vždy cíle skrývající se za bohulibou a nutnou „péči o člověka a prostředí“, ale stále více prosvítá, že motivované jsou čistě ekonomicky. Na to žluté vesty odpovídají – nepřevážejte zboží sem a tam, nechceme globalizaci, ta zatěžuje Zemi. Nechceme zásahy státu do rodiny, nechceme řízenou imigraci, která má narušit základy národních států vytvořením internacionální kulturně a nábožensky ne-evropské síly uvnitř EU. Atd.
A tyhle věci žluté vesty jasně pojmenovaly bez zájmu vstoupit do politického prostoru. A pokud se formuje nějaké „žlutovestová“ politická platforma, rozhodně nemá příliš velkou podporu protestujících. Je otázka do jaké míry je to skrytě podporováno pro-makronovci, protože pokud se podaří kanalizovat „lid“ pod nějakou politickou firmu, zas bude dobře. Ale to od žlutých vest zní zcela neskrývaně, je to manévr nahrávající „druhé straně“. Makron dobře zná manipulativní moc většinového systému, kde vládne ten, kdo formuluje otázku.

Nemyslím že by mělo nějaké politické vyjádření „strany žlutých vest“ nějakou naději. Ale kde je vlastně vůbec v současném modelu jakákoli naděje? V čem je dnešní model politiky otevřen do budoucna? Směřuje cíleně ke svému konci. To proto žluté vesty, ti, kdo to pochopili a snaží se na to upozornit dřív, než bude pozdě. Nevím, co je v tomto případě „pozdě“, ale jde o pojmenování a to je podle mne klíčové.
Je jasné, že vládnoucí elity požadavkům žlutých vest vyhovět nemohou, a přibližuje se tak přiznání skutečnosti moci, do jisté míry to znamená blížící se konec hry. Všichni nějak mohli tušit, že to ke konci hry na demokracii směřuje. Tahle hra musí skončit, protože se ukáže, že většina voličů přestává být „konstruktivní“, přestává akceptovat tu správnou skutečnost, odlišovat ji od té „nesprávné“, ztrácí schopnost rozpoznat věc „pokrokovou“ od „zpátečnické“, neumí potlačit, co je fejkovaté, manipulované vnějšími nepřáteli, kterých přeci máme tolik: Rusy, Číňany, Írance, pravičáky, nepřijatelně nahnědlé nacionalisty atd. Všichni si mysleli, že tahle loď ještě nějakou chvíli vydrží, ale… Itálie už je nakloněná, ve Francii má zjevné díry… v Americe se to chruje… nic moc vyhlídky, až příliš mnoho problémů mocných by nyní vyřešil nějaký pořádný mezinárodní konflikt, kdokoli zlobí byl by rázem vyvrhelem, protože by bylo třeba táhnout za jeden provaz…

Nemá smysl prognózovat, ale má smysl konstatovat: žluté vesty přiblížily společenskou katarzi, jejíž podobu si jen těžko představovat. Z tolik oslavované demokracie padá maska a najednou je z ní odporná závistivá intrikující (a navíc nenažraná) teta. Uvědomujeme si, že je nám cizí a využívá naší naivity. Mocným se to nemůže líbit, všechno se to komplikuje, asi proto, že Duch vane, kudy chce.
Děj se Tvoje vůle, Pane, a dej, aby to moc nebolelo, i když je jasné, že bychom si to zasloužili.

Ještě bonus, miničlánek navíc:

Žluté vesty nebo reflexní oblečky

Přistihl jsem se při tom, že jsem uvažoval o názvu článku „reflexní oblečky“, který by se vysmíval potenciálnímu vytěžování prostoru internetu skrze vyhledávače, záměrně neuváděl přímo zcela jistě sledovaná slova. Dá se očekávat, že článek s názvem „Žluté vesty“ vyhodí automat na příslušné analytické pracoviště, ať už sídlí kdekoli a je skryto pod jakoukoli institucí – ale reflexní oblečky v takovém případě zůstanou skryty.
Tedy pokud už nejsou pro jistotu vyhodnocovány všechny články daného média. Ale pak jsem se nad tím zamyslel hlouběji: I kdyby – nějaký automat označí článek, ale ten článek musí někdo přečíst. Robot může hledat nějaká často se vyskytující slovní spojení – ale já přeci nepíšu tak, aby to bylo tuctové – a tak buď propadnu sítem a nebo nezbude, než aby si můj článek přečetl nějaký analytik. Ale vždyť to může být právě ten čtenář, kterého hledám! Takhle jsme na konci osmdesátých let vychovávali estébáky a oni si dokonce (prokazatelně) se zájmem půjčovali zabavené samizdaty!

Takže Žluté vesty a přeji přínosné čtení všem, skutečně všem čtenářům.