Redakční komentář

V tomto Triviu (snad poprvé) plním vše, co jsem slíbil, jen se ti „mladí“ roztáhli až do 45 let.
Ve výběru osob hraje zvláštní význam suplementum II. časopisu Salve. Je zvláštní shoda okolností, že z těch, kterým se Revue Trivium věnuje, jsou tři (Jinek, Jelínková a Němec) spojeni s tímto suplementem (dva autoři a Klára Jelínková-Jirsová jako editorka). Snad by stálo za to podrobněji se zabývat celým tímto sborníkem, Trivium by to ale posunulo až příliš do filosofické polohy, a proto byla tato varianta zamítnuta. Rozředíme tato témata tak, aby články typu „křesťanství a filosofie“ mohli případně někteří čtenáři přeskočit a nijak významně se to nedotklo Trivia jako celku.

Mezi katolickými intelektuály sleduji jakousi směs obav a nespokojenosti: jsou to obavy z toho, aby se „nestalo něco hrozného“, které jsou zatlačovány hluboko do nevědomí, ale nedají se zcela skrýt, protože všude, kam se člověk podívá, prosvítá skrz nátěr optimismu, že „takhle to dál dlouho nepůjde“. Mnozí proto svoji nervozitu projevují v nespokojenosti s tím, „že se nic neděje“, snad v představě, že kdyby se něco dělo, tak by postupně došlo k uvolnění skrytého napětí. A tak třeba demonstrují, ale tak trochu „s proudem“, korektně.
Je v tom plno omylů a marných očekávání: ono se totiž něco dost podstatného děje již nyní,
jen je to něco jiného, než co bychom si jako „dění“ přáli vidět. A tak uzavřeme toto číslo Revue Trivium obrazem lodi:

Jedeme z italského přístavu na skvělé výletní lodi, jen vůbec nerozumíme tomu, co vlastně chce „elita“, která stojí u kormidla, nerozumíme tomu, co se nám ve světlých chvílích zdá jako sebezhoubné: nemůžeme jít na kapitánský můstek a zkontrolovat, jestli nejsou všichni opilí, jestli už nesedí v nějakých záchranných člunech, nemůžeme kontrolovat nic, protože nevíme, kde takový kapitánský můstek je. Qui bono? Raději se nezamýšlejme nad tím, kdo bude po nárazu na útes inkasovat pojistku – koneckonců dá-li Bůh, útes uhne.