Redakční komentář

Toto číslo Revue Trivium je rozepjaté mezi dvěma knihami: poslední článek minulého čísla byl avízem na novou knihu „Přemyslet svět“ a druhá část tohoto čísla je de facto avízem na chystanou knihu „Poznatek a vhled“. Vyjde v edici „Graffiti“, po knize „Dění a procesy“ a „Krajina a architektura“. Knihou, která založila tuto edici, měla titul „Experiment a příležitost“.
Jedná se vždy o dvě slova, která nejsou nějakými protiklady, stojí vedle sebe v širokém významovém poli a je dobré se ptát, jak rozumíme odlišnosti významů, s tím či oním slovem spojeným, jak co nejlépe odhalit významové jádro toho kterého slova. Nejde tu o klasickou komparaci, nejde tu o dialektiku, ale o porozumění. Porozumění založeném v individuálním a aktuálním; i když se ptáme na svět a snažíme se formulovat „objektivně“, nemůžeme se zříci svého místa ve světě.

V tomto čísle píšu o výzvách, přirovnávám je k evropským vrcholům (Alpy), k naší národní hoře (Řípu), a nebo mluvím o „svém“ Středohoří. Jsem Evropan, Čech a jsem to já, kdo žije ve Středohoří a má to tu rád. Samozřejmě se mohu odkázat i na Mount Everest jako cosi objektivně nejvyššího, nebo na Fitz Roy jako něco obzvláště nepřístupného (patagonská hora s kilometrovou žulovou stěnou). Atd.
Máme před sebou výzvu – už když se narodíme, je to výzva „přemyslet svět“. Když člověk „rozum bere“, všichni mu říkají, jak to se světem je, ale každý musí porozumět světu tak, že do něj i on sám „patří“. A cesta k tomu vede přes poznatky, které člověk získává od druhých, ale také (a hlavně) přes vhledy, okamžiky, kdy se mu podaří zahlédnout, uvidět „význam“, kdy se se světem setkává tak, že se mu svět nabízí.
Toto číslo Revue Trivium je právě o významu takových okamžiků a o tom, že bychom se jim měli otevírat; je i na nás, abychom jim dokázali jít naproti.