Redakční komentář

„Nebát se a nekrást“ bylo před sto lety docela optimistické heslo – nikoho nic nestálo se k němu přihlásit, i když se mnozí nebáli krást a podvádět. Dnes je situace jiná a moje shrnutí aktuálního tématu doby zní podobně: „Nebát se a pojmenovávat“. K pojmenovávání, k tomu hledat pro věci přiléhavá, osvětlující jména je třeba odvahy, protože žijeme v povrchnosti žvanění, které pokřivuje cokoli, na co bychom chtěli sáhnout. A odvaha, proč zvýrazňovat, že je třeba se nebát?

Raději bych psal o hravé mystifikaci, ale toto číslo je prolezlé převahou jiných společenských témat, především dezinformace a manipulace, a vrcholí tématem roztahující se nenávisti a zlem; je to spíše povzdech – lidé, v čem to žijete, do čeho to zabředáváte…?
Ale je možné to vše nepřijímat, vyhýbat se tomu? Nejsme z umělé hmoty, aby to vše po nás stékalo a netýkalo se nás to jen proto, že se na tom odmítáme podílet. Žijeme s druhými a skrze druhé se nás to dotýká přímo. Nejde tedy o to, že by toto číslo Revue Trivium bylo nějak „aktivistické“. Ne. Je to jen sebeobrana. Byť daleko od města a v okruhu blízkých, v sociální bublině cítím, že se do světa prolamuje stále víc něčeho ohrožujícího, kulturně, ale i bytostně ohrožujícího. Jak na to reagovat kromě modlitby? Tak, jak jsem začal: „Nebát se a pojmenovávat“.