Redakční komentář
Revue Trivium 4/2013 je opět složena ze dvou provázaných celků, které doplňuje reflexe na knihu Metoděje Habáně vydanou v Římě téměř před půl stoletím. První tři články jsou spojeny tématem „jak vnímat působení papeže Františka“ a zároveň kontextem jeho působení vzhledem k myšlenkovému světu jeho předchůdce Benedikta XVI. Byť jsou psány každý v jiné rovině, zabývají se týmž: jak vnímat dynamiku současné situace. Proto jeden může vycházet z přímé reakce na článek v časopise Te Deum a druhý se zabývá tématem spásy a individuálního poslání a třetí rozvíjí jeden známý pohádkový motiv Boženy Němcové.
Druhá skupina textů je možná méně „zábavná“, jde o pojednání tří témat, která byla čtenářům slíbena již dříve: homosexuality a rodiny, hnutí pro life a financování Církve. I tady je základním nosným prvkem dynamika dění – těmto tématům nelze rozumět z nějakého statického pohledu. Pro čtenáře může být jakási „těžkopádnost“ těchto tří článků v Revue Trivium překvapující, je to dáno jejich zaměřením. Na rozdíl od jiných textů zde nejde svoji povahou o inspirativní sondy, ale o pokusy alespoň ve zkratce shrnout to podstatné. Pociťoval jsem z některých čtenářských reakcí, že „podnětů je v Revue Trivium až dost, ale jen z podnětů se žít nedá“. Proto tento pokus, avšak zároveň konstatace, že podobný „shrnující styl“ vztažený k nějakému tématu se asi nebude v nejbližší době opakovat.
Moji tradicionálně smýšlející přátelé si občas postesknou, že si je neustále beru „na paškál“ (nevím, kde a jak toto úsloví vzniklo – může to do redakce někdo napsat?) a že „šetřím druhou stranu“ myšlenkového spektra. Jistě je v Revue Trivium možné nalézt i články o O. Váchovi (dosti zdrcující) a nebo T. Halíkovi apod. Ale možná (mnohým ku podivu) považuji za daleko důležitější, abychom si kriticky probrali myšlenkovou situaci „na pravici“, tedy vyjasnili si kriticky, co je možné držet a co ne – než abych se věnoval celkem beztvarému a časnému „chvění“, které produkuje výrazně liberální spektrum katolické inteligence. Tak se v textech Revue Trivium opakovaně jako reprezentant tradicionalistického myšlení objevuje můj přítel Michal Semín, právě proto, že se vyjadřuje jednoznačně a uchopitelně a na jeho postojích lze leccos velmi dobře „ukázat“. Na „druhé straně“ se proto Revue Trivium dlouhodobě věnuje kritickému pohledu na časopis Salve, právě proto, že zde je možné jasně uchopit redakční směřování a záměry jednotlivých autorů, kterých je vždy širší škála.
Jsem rád, že mohu zachytit sice řídké a zpravidla nepřímé reakce na Revue Trivium, děkuji za ně.
6.11.2013
Josef Štogr