Přesvědčiví bojovníci za pravdu

Bylo by velkým zjednodušením říci, že „bojovníci za svoji pravdu“, ať z jakékoli strany, byli a budou vždy zneužiti těmi, komu jde pouze o moc jako takovou. Ideologičtí bojovníci za svou pravdu přeci musí vidět, že jim k vítězství jejich „Pravdy“ pomáhají především ti, kdo jednají vypočítavě. Víceméně jde vždy o symbiózu (hlasatelů pravd a nutností na straně jedné a vypočítavých pragmatiků na straně druhé)!

Jenže tuto symbiózu je třeba pečlivě skrývat! Citace z přednášky o Jiříkovi z Poděbrad zde není náhodná – protože Revue Trivium se snaží nalézt pozici, ve které jsou všichni bojovníci za „pravdu“ dotazováni, jakými světskými způsob chtějí své pravdy dosáhnout. Chtějí ostatní o své pravdě přesvědčit, zmanipulovat je, nebo jim ji vnutit? Dnes je zřejmé, že bojovníci za „pravdu“ zvolili jednoznačnou strategii – je třeba převálcovat cokoli, co se postaví do cesty. Mám se tomu všemu postavit a nechat se válcovat? To samo o sobě mě vůbec nezajímá. Jde mi především o to porozumět tomu, co je aktuální: co je otevřené do budoucnosti, která není nijak determinovaná, není určena ničím z toho, co bylo – jde o otevřenost, která má jistě svůj smysl jako vše na zemi. A tento smysl nám není k dispozici, je věcí Prozřetelnosti. Snad ale přeci jen mohu něco zahlédnout, když se ztiším a budu pokorný… a pozorný.

Rychlí zastánci racionality (katolické, liberální, postmoderní a kdoví ještě jaké) hned začnou mluvit o mojí resignaci na vlastní odpovědnost, o mojí resignaci na racionalitu (postmodernisté naopak na neschopnost porozumět významu jazykových her, ale je to v podstatě totéž), ale já se snažím ukázat, že právě rozvážný přístup k aktualitě jako otevřenosti může vést k jednání moudrému.
Ale požadavek moudrého jednání – už slyším smích. Jistě se v ten či onen okamžik může takové jednání jevit jako nedostatečně „vyfutrované“ logickými argumenty prvoplánových projektantů budoucího. Jenže budoucnost má jednu zásadní vlastnost: vždycky nás překvapí. A moudrý člověk je na překvapení připraven, k moudrosti patří pokora, která technikům moci schází. Co svět světem stojí, tak ti, kdo chtěli určovat budoucí, dotlačili svou vůlí a silou ostatní … nanejvýš do větších či menších kataklyzmat, ale stejně se jim to vymklo z rukou.
Když už jsem citoval z článku o Jiříkovi z Poděbrad, je třeba se zastavit u podivné rozpolcenosti všech, kdo mluví o tom, jak mají věci být, a jsou si jisti, že mají pravdu, že to „jinak nejde“.

Luther bojoval za svoji „Pravdu“ tak, že se ještě odvolával na to, že je „vyslancem prozřetelnosti“, a opíral se přitom o obchodníky, kteří mu dávali „meze“. O sto let později už osvícenci tvrdili, že oni sami prozřetelnost řídí, protože jí „přišli na kloub“, a meze jim dávali bankéři. Dnes máme na každém rohu odborníka na to, co se musí a co se nesmí … a meze jim dávají eugenici.
Nedá se to zakrýt. Končí doba, ve které byl jednotlivec, individuum čímsi hájeným, hodnotným. Už žádný růst osobností; kde nebude vynucená odpovědnost a sebekontrola, nastoupí restrikce. Lhostejno proč.

Stále dokola nám někdo tvrdí, že to nebo ono se musí a to nebo ono se nesmí, že není jiné cesty. Pro koho? Pro lidstvo! Jaký že je to subjekt? Co svět světem stojí, vždy bylo podstatné, jak se lidé rozhodují, a to nezmění žádný nájemný pandemik, bojovník proti klimatickým změnám ani obhájce abstraktního „Lidstva“, který ví, co toto „Lidstvo“ potřebuje. Ti nebo oni zdánlivě „mocní“ se mohou snažit, aby udrželi dění pod svou kontrolou a aby byli ti hlavní, kdo „rozdávají karty“, ale mohou si být jisti jen v jednom: netuší, kudy a jak se jim to z ruky vymkne. Zatím se to vymklo všem. Kde jsou vládci Sumeru, Egypta, kde jsou Napoleon, Hitler? Po Enkidu alespoň zůstal gilgamešovský epos, po Tutanchámonovi podivné pyramidy, jejichž smysl se snaží rozluštit jen jurodiví, po Napoleonovi zůstala schizofrenie nešťastných Francouzů, kteří neví, čí jsou a chtěli by být světoví; po Hitlerovi zamindrákovaní Němci, kteří předávají svoji zemi Turkům a Arabům a muslimským černochům.
Co zbude po ambicích dnešních pandemiků, kteří všem ostatním tvrdí, že ví, co se musí a nesmí – pro dobro lidstva? Budou se naši potomci ptát, jak jsme mohli naletět takové trapné mediální manipulaci? Co zbude ze všech těch snah zotročit ostatní?

Ano, na to bychom neměli zapomenout, vytěsnit to. Bude to bolet. Bolelo to za Tutanchámona, za Napoleona, za Hitlera a bude to bolet dál. Že jsme rozmazlení a nejsme na to zvyklí? Tak ať se ti rozmazlení řídí apologety udržitelného rozvoje a dobrovolné skromnosti (těch ovládaných). Ať dobrovolně přestanou jíst maso, napojí se na počítačové sítě a nemají děti, ať realizují ten tak vlídný projekt jen pro miliardu vybraných.
Že je to celé podivné, postavené na hlavu, šílené? A nepřipadá vám, že naopak naše reakce na zvrácenosti, ve kterých žijeme, je hloupá až šílená, sebevražedná?

Občas jednáme pod tlakem, panikaříme, neorientujeme se. Ale tohle? Scénář třetích vln a šestých mutací byl přeci pochopitelný a předvídatelný už před rokem. Kde to žijeme? Bude hůř a lidé si budou chválit. To říkám již dlouho.