O co jde v Revue Trivium

Programem Revue Trivium je přemyslet svět. A není to program založený na vodě, i když není nikde nějak pevně „zakotven“. Čím jsem byl veden? Snahou porozumět. Do jaké míry je snaha porozumět racionální? A proč? A je otázka „Proč?“ racionální?
Vzorem a inspirací mi byla řada myslitelů; jednak ti, kdo se po dlouhá staletí snažili zracionalizovat zdánlivě iracionální, a pak ti, kdo se z přehnané racionalizace světa a života snažili vymanit, protože poznali, jak ďábelský je to svod – racionalizovat vše beze zbytku. Zabýval jsem se geometrií (po vzoru mnohých) a nalezl jsem oblast myšlení, která umožňuje racionalizovat iracionalitu čísel, ale nebyl jsem spokojen. Výsledek sice nabídl prakticky použitelnou matematiku, ale viděl jsem, v jakém rozsahu se míjel se světem a se životem.

Přemyslet svět, jistě, ale tak, aby v něm bylo možné postupovat rozumně, v mezích. Jakých? Zase iracionální otázka – a poznání, že ambicím, které nemají dané meze, by se člověk měl umět bránit. Naštěstí byla mezi těmi, u kterých jsem mohl hledat inspiraci, řada osobností, která byla mým otázkám i obavám blízká. Prof. Sousedík, Petr Rezek, kardinál Ratzinger, Henri Pirenne, Jan Hertl a další a v poslední době Bohdan Chudoba.
Po dlouhá desetiletí se snažím ukázat, že lze porozumět, aniž by bylo nutné pracovat s abstrakcemi. Postupuji tak, že zkoumám významová pole slov, vět, článků, celků, které ukazují něco ze světa a z prožívání člověka. Pokouším se porozumět. Nezajímají mne pojmy, těm je třeba se vyhýbat, nezajímají mne termíny – významově ohraničená slova používaná v té či oné „vědě“ či technice. Zajímá mne význam. Ten lze zcela ne-abstraktně zkoumat, ptát se na něj tak, že hledáme souvislosti, které nám reálně ukazují ono „Proč?“, „Jak“, „Kdy“ atd. Když se ptáme na věci světa a věci člověka.

Abstrakce plodí různé ideologie (v horším případě), nebo strnulé statické výpovědi o tom, jak je to se světem, které jsou tak či onak odvozeny od řecké představy o „danostech“ světa a člověka. Ale svět se děje a člověk prožívá a jedná jako odpovědná bytost. Revue Trivium již téměř patnáct let ukazuje, že dění světa a situacím člověka lze rozumět, a pokud se člověk ptá, může odkrývat souvislosti dění. Lze pátrat a nalézat ve významových polích, která jsou vytvářena jako výpovědi o tom, co má člověk na mysli. Nemusí vytvářet žádnou „pevnou“ strukturu nezpochybnitelných soudů, ani nějaký jiný systém; spíše ukazují, jak lze postupovat v porozumění tak, aby to bylo rozumné (pochopitelné), člověku přiměřené, odpovědné. Snaha porozumět je klíčem ke světu i druhým. Snaha o porozumění vede k cílevědomému odkrývání toho, co se k porozumění nabízí.

Že to není jednoduché? Že se to podobá plavbě v nejistém moři neurčitostí? Že to nejde bez vertikály stěžně? Ale komu by se stýskalo po kasárenském pořádku čistého rozumu, po GPS a silném inertním motoru, který nás nasměruje právě jen k cíli, který jsme si sami namyšleně „nastavili“ v teoretickém křížení souřadnic? Svět se děje a my to, co se děje, prožíváme, a někdy se nás dění světa dotýká tak, že se přes nás (a naší palubu) převalují vlny, kterým neumíme odolávat… Svět je větší a bohatší, než si je většina lidí ochotna připustit, a stejně tak náš život. Je toho tolik, co míjíme, co nevnímáme, je tolik situací, kdy selháváme, hřešíme tím, že ignorujeme to, co se nabízí k vidění, zahlušujeme se, abychom neslyšeli to, co na nás promlouvá.

Revue Trivium? Je to jen hlas volajícího na poušti? Ne; je to projev důvěry, že to, co je vysloveno, napsáno se ze světa neztrácí i přesto, že nic nebude zachováno v té podobě, v jaké jsme schopni dávat tvar svému životu s druhými.