Mám já tohle zapotřebí?

František napsal úvod k „zelené“ knize, jejíž název je na první pohled odpudivý:
Zelená abeceda papeže Františka. Zachránit Zemi a žít šťastně. Nezajímají mne „abecedy“ toho či onoho, které jsou na rozdíl od skutečných abeced zcela nutně  redukující, zkreslující, neobejdou se bez zjednodušování. A hlavně vůbec nechápu, jak někdo ještě dnes může vážně mluvit o návodech „jak žít šťastně“. Nevím, jestli žil Ježíš šťastně, spíše mu dělali jeho bližní dost starostí, tedy pokud dobře rozumím evangeliím. A už vůbec neznám v žádných kanonických textech ani náznak toho, že by chtěl Ježíš „Zachránit Zemi“. Je to celé nějak gnostické, zavání mi to. Ale největší koruna tomu byla nasazena předmluvou: napsal ji někdo, kdo pro takový úvod získal podpis Františka samotného, a hned také byla publikována na RaVa. Je bizarní, jako kdyby byla psána v koordinaci se švédskou expoziturou Zachránců Země nové generace.

Vážená Franko, děkuji vám za vaši poslední publikaci upozorňující na potřebu velkorysé zelené revoluce. Mnohokrát jsem v těchto letech mluvil o nutnosti chránit životní prostředí a o tom, jak je nezbytné, aby všichni a křesťané na prvním místě, změnili svůj životní styl. Nelze nebrat na vědomí, že každodenní důsledky našeho chování na všech úrovních – dokonce i v nepatrných záležitostech – mají také dopad na rovnováhu stvoření.

Tohle vypadá jako formální a celkem nezaujaté konstatování, ornament, takovéto řeči se do oficiálních textů píší. Nikoho to nemůže urazit a zároveň to téměř nic neznamená. Další dvě věty ale už téměř postrádají smysl, snad proto, aby navodily to, co přijde, aby se nikdo o hledání smyslu příliš nepokoušel:

Důsledky ekonomických rozhodnutí v jedné části světa mají dozvuky na opačné straně planety a naopak. Nemůžeme to nevidět.

Kdyby první věta nekončila slovy „a naopak“, mohla by uvádět něco jako kritiku globalismu, ale k té se zde nedostaneme. Naopak znamená, že dozvuky mají dopad do ekonomických rozhodnutí? Rozhodnutí koho a jaké dozvuky? Dozvídáme se, že nesporné. „Nemůžeme to nevidět“ – jednoznačné tvrzení se tedy vztahuje k nesmyslu. Ano, můžeme vidět, že se tu nepojmenovává, ale vytváří se dojmy samozřejmosti, čím neurčitější a neuchopitelnější, tím lépe; o to větší rozhodnost pak spočívá na onom „Nemůžeme to nevidět“. Ze všeho zmaru a bez-významu trčí, že nemůžeme jinak! Musíme! Ale co? Domnívám se, že nic nemusíme. Můžeme. Můžeme se ptát, co tato slova znamenají, co se skrývá za touto záměrně nesmyslnou větnou vazbou. Zejména po následujících řádcích:

Jsme totiž jeden s druhým provázáni, jsme součástí širší skutečnosti, v níž jednotlivosti přináleží univerzu a rovněž příroda je Bohem koncipována a věnována člověku jako cosi, o co se má pečovat v rámci vnitřně propojeného systému.

Kdyby tato věta začala slovy „domnívám se ...“, příliš by mne nepopouzela, protože František si něco takového možná opravdu myslí, alespoň z některých jeho jiných vyjádření se to dá usoudit. Ale já si dovolím tvrdit, že mluvit o systému je v rámci takto neurčité a rozmyté věty zcela zcestné. Ano, jsme součástí širší skutečnosti. Jednotlivosti jistě mají nějakou spoluúčast na Universu, ale tady už je třeba být opatrný, slovo „přináleží“ může být přijatelné, ale může být také chápáno tak, že jednotlivci jsou v podřadném postavení, a tady už opět cítím nějaký zápach. Ježíš zemřel za každého jednotlivého člověka a nikoli za systém. S prominutím mě systémy nezajímají a už asi zajímat nebudou. Zajímají mne souvislosti a v souvislosti se systémem mi křesťanství nic doposud neukládalo, a pokud mu rozumím, tak ani ukázat nechce.

Na celé planetě se stále častěji projevují extrémní a ničivé klimatické jevy.

Inteligentní konstatace, možná to tak je. Dokonce i na „celé planetě“. Ale spíš to má znamenat, že se o tom čím dál častěji píše a mluví v televizi. Jaká je skutečnost? Neměl by si představitel Církve, která se staví „nad dějiny“ alespoň položit otázku, zdali máme srovnání např. s dobou před nějakými desíti – patnácti tisíci lety, kdy vysychala Sahara?

Nelze si nevšimnout, že zvýšení teploty moří, tání ledovců, hromadění vodních par v atmosféře, uragány či záplavy vyvolávají další vedlejší tragédie, když nutí celé národy, miliony a miliony lidí, aby hledali pro svůj život alternativní východiska. Jak popírat provázanost těchto jevů?

Nelze si nevšimnout. Jak jednoznačné tvrzení hlavy katolické Církve. Jak popírat – zkuste to a uvidíte! Zato zcela rozbředlé a neurčité je vše ostatní. Nemohu si pomoci, ale hromadění vodních par v ovzduší nenutí celé národy a miliony lidí vůbec k ničemu. Tání ledovců také nenutí nikoho k ničemu, protože zatím, pokud je mi známo, holandské hráze nepřetékají, veškeré prognózy vědců o nárůstu hladin oceánům (a že jsem jich od 80. let zažil) se ukázaly jako strašení. Uragány a záplavy? Pořád nevidím nic, co by působilo jako „přinucovadlo“ tak katastrofálních rozměrů, aby to „vedlo“ ke hledání nových východisek zmíněné národy, miliony, resp. podle měkkého“i“ „lidi“, ty miliony a miliony lidí. Ani nevím, co tato „alternativní východiska“, která údajně lidé musejí hledat, mají znamenat. Nevím, co si nelze nevšimnout, ale lze si všimnout, že cílem je zde vyvolat nezpochybnitelné, ale zcela nedůvodné pocity alarmismu. Jak popírat: ale co a proč vůbec popírat, když se tu v posledku nic uchopitelného neříká? Ano, možná jsou miliony lidí v potenciálním pohybu do Evropy a USA, ale rozhodně z jiných důvodů, než které vytvářejí páry nebo tání ledů. Není třeba skutečně vážně analyzovat, proč ty „miliony a miliony“ v pohybu jsou? Mluvit o tom a ne o alternativě nějakých „jiných“ východisek, které údajně hledají?

K tomuto rámci se pojí další důležitá úvaha ohledně budoucnosti nových generací, které již pochopily, že dostanou za dědictví svět poměrně zruinovaný.

A tady jsme u jádra pudla. „Nové generace“ již něco pochopily. Tedy nevím, jak generace chápou, zdá se, že jsou mladí lidé nyní sensačně manipulováni k tomu, aby potvrdili svoji příslušnost k mladé generaci tím, že budou „správně chápat“. Co? Tak hloupé tvrzení, že „dostanou za dědictví svět poměrně zruinovaný“!. Krásná, poetická řeč. František vidí, že svět kolem je „poměrně zruinovaný“. Asi se tedy mám modlit za to, aby byl svět „poměrně odruinován“? Nebo mám propadnout sebeobviňování, že patřím k těm, kdo to vše způsobili? Co je to za řeč?

Je spravedlivé, že právě oni budou muset platit cenu za nezodpovědnost pokolení, která je předešla?

A tím tomu byla nasazena koruna. Ano, my starší generace jsme viníci! Jsme vůči „novým generacím“ nespravedliví, jsme nezodpovědní? Otázka je položena, ale jak na ni odpovědět? Ne, nesnažte se, nemusí se odpovídat, je položena jen formálně, dojem už je vyvolán. Mám se ptát, co v tomto případě František myslí slovem „spravedlnost“? Vytýká nám (i sobě, který patří k ještě starší generaci) nedostatek ctností? Ale ne, o ctnosti tu nejde, předpokládám, že pro autora textu nic takového tu vůbec není důležité. Nespravedlnost a nezodpovědnost jsou „jen“ citově zabarvená slova, použitá tak, aby onu zjevnou „vinu“, jejíž duch se zde vyvolává, nešlo už nikdy smýt. A nemá smysl se ptát, jak spolu tato dvě slova souvisí, jako nemá cenu vůbec se snažit „vyznat“ v těchto manipulativních slovních spojeních. Cílem je tu dosáhnout patřičného dojmu: předchozí generace jsou „fuj“, nespravedliví provinilci.

V našem případě tohoto dojmu dosaženo nebylo, ale je třeba na to reagovat v klidu, nespěchat.
Ano, konstatuji spolu s textem, pod který se František podepsal, že jsme pokolení zkažené, nezodpovědné, jen doplňuji, že stejné jako ta předchozí. Ale tvrdím, že žádné další pokolení nebude jiné, alespoň pokud dobře rozumím tomu, co to je žít na Zemi po vyhnání z Ráje. Ostatně, otcové pili kyselé víno a jejich syny budou, jestli se nemýlím, bolet zuby. Je to pro někoho překvapující? Mělo by to „vést k akci“? Mělo by to působit „alarmisticky“? Mělo by nás to vést ke změně smýšlení, způsobit, že budeme „žít jinak, nově“? Mělo by to vést k načrtnuté vizi, že (my, mladá generace) „zachráníme Zemi a budeme žít šťastně“ (viz název knihy)?
Ano, měli bychom se změnit, k tomu jsme vyzýváni každou neděli, ano, měli bychom brát evangelium nově, aktuálně, k tomu jsme vyzýváni též. Ale neměli bychom se nechat manipulovat jako hlupáci, kteří se nedovedou orientovat v jednoduchých větách.
Uveřejněný text je ukázkou, na které by se dala vyučovat ta nejhrubší varianta cílené destrukce jazyka a manipulativního vytváření dojmů. Pokud zas budu někde přednášet o řeči, použiji ho. Přinesl nám ho web Radia Vatikán na výše uvedené adrese, a nese podpis Františka. Inu, děkuji pěkně. Ještě že mě, stejně jako ostatní, po konkláve oslovil (česky řečeno) „Dobrý večer“. Mám předpokládat, že podobně také vítá každé ráno?

Redaktor RaVa Milan Glaser nás v jiných článcích webu Radia Vatikán opakovaně přesvědčuje, že je to jinak, že František je „muž Ducha“. Snažím se brát Glaserova slova vážně, jen mi to se slovy tohohle a podobných textů nějak nechce dávat žádný smysl. Glaser také říká, že nemáme žádný smysl v činech Františka hledat, že hledat v jeho činech smysl pramení z pýchy a namyšlenosti, neskromnosti. I to bych byl ochoten uznat. Ale řeči, řeči si budu vážit dál a jedno vím: také podle řeči poznáte je, a především tam, kde je ta řeč doslova „svinská“, kde je z ní na blití.
Klidně budu souhlasit s přítelem Glaserem, že Bůh si pro svůj cíl využije i to, co dělá František, i to, co možná nedělá sám, ale kryje to. Ale nemohu přitakat takovému užívání řeči, kterého jsem svědkem, které je spojeno s jeho jménem, s jeho týmem. Jak vypadáme před těmi, kdo si tohle přečtou a oprávněně se katolíkům vysmívají? Co jim mám říci? Mohu jim nyní říci, že k tomu nemlčím, protože se k tomu mlčet nedá.

Nemá smysl zabývat se dál uvedeným textem, ale má smysl se ptát „Co to má znamenat“. Že text nepsal František, je jasné, na takové profesionální postmoderní „špeky“ určitě čas nemá a ani by to takto napsat neuměl. Určitě ale má „nějak“ pod kontrolou celkové zaměření své kanceláře, odpovídá za to, co se v ní rodí. A ten, kdo v jeho týmu „kooperuje s eko-bází“ globální politiky určitě ví, co dělá. Výslovně je zde mladým katolíkům řečeno: s klidem se připojte k mládežnickému hnutí za změnu „čehokoli“, postavte se proti „sobectví“ minulých generací. Máte na to posvěcení z kruhů nejvyšších. Beru to na vědomí, protože umím číst. A čtu zde ještě jednu věc. Jde o příklad, pokyn, který pochopí mnozí hajzlíci: neohlížejte se na nic a dosahujte cílů v naznačeném směru, je třeba změnit to, co je. Jakýmikoli prostředky, za každou cenu; nástrojem je tu vytvářet dojmy, zakrývat, rozloučit se s řečí, která směřuje k pojmenování, k důvěryhodnosti. Krásný vzkaz „Pokud tohle budete dělat, můžete se svézt na vlně“. Tohle je na celé věci to nejtragičtější. Tady už žádná společná řeč není možná. Jsme označeni jako „staří bílí muži“ z generace, která tu nechává ruiny, a tedy jsme označeni jako viníci, nepřátelé budoucího systému. Cokoliv řekneme, je možné a nutné umlčet jako projev neoprávněné obhajoby, obžalovaný má mluvit, až bude vyzván; není třeba se tím zabývat, nesmí se to brát vážně; diskuse je zapovězena. Beru to na vědomí.
Buon giorno, happy day, šťastný nový, alternativní!