Kulturní reflexe?

První téma

úryvek 1:
V editorialu píšete, že časopis se bude zaměřovat na kulturní reflexi teologicky zaměřeného myšlení. Zde bych se odvážil prosit o upřesnění příp. doplnění. Pokud by se mělo jednat o kulturní reflexi, obávám se, že tato reflexe bude (a to možná nutně) trpět tím, čím celá kultura (skoro celá, abych byl spravedlivý) – a to především většinovou levicovostí, a že se takovéto reflexi nebude dostávat potřebné hloubky, která je založena v oblasti mimokulturní – např. filosofické… Redukce na kulturu by, pokud by byla myšlena vážně, podvázala myšlenkový rozlet (rozhled) na samém jeho začátku, domnívám se, že ke škodě věci.

Vážený pane,
jsem rád, že se zaměřujete na editorial jako na programový text, ke škodě věci však neporovnáváte teze editorialu s obsahem časopisu, s vlastním naplněním redakčního záměru, jak byl avizován. Rozumím-li tomu dobře, pak je podle vás kulturní reflexe reflexí nedostatečnou ze dvou důvodů: 1) kultura je v převážné většině prostorem, který obsadila levice 2) kulturní je pro vás ekvivalentem pro „redukované“ – kulturní reflexe je něco „bez hloubky“, na rozdíl od reflexe filosofické.
Pokusím se dokázat, že zvolené východisko a postupy jsou výsledkem jasného redakčního záměru, a ukázat proč nehodlám měnit nic z toho, co editorial obsahuje.

Považuji za podstatné, že Trivium přichází se zcela jasně formovaným názorem na to, jak je třeba rozumět slovu „kultura“. Chybné pochopení kultury vede k zbytečným komplikacím, když se směšuje to, co je výpovědí teologickou a co kulturní (např. dějinnou, sociální apod.). V druhém čísle je věnována velká pozornost vymezení našeho pojetí kultury – v samostatném článku …(,,,). Naše porozumění kultuře není nijak beznadějně závislé na vámi zpochybňovaných moderních filosofech a je velmi úzce svázáno s porozuměním toho, jaká je role teologického myšlení. Existuje celá oblast jednání člověka, u které nelze jednoznačně rozhodnout o tom, které jednání je „správné“. Právě tenhle obor jednání je podle nás vlastním obsahem kultury v širokém slova smyslu, jak ho Trivium používá. Domníváme se zcela v protikladu k vaší obavě, že právě toto pojetí kultury je klíčové, a je jedním ze zdrojů myšlenkového rozletu Trivia. Právě toto pojetí kultury totiž umožňuje vnímat jednoznačně vymezenou oblast jednání, ve které lze bez zpochybnění některých základních jistot sledovat otevřenost, napětí, svobodu v rozhodování a jednání, kreativitu – to vše nedělitelně spojené s jistou míru pochybností. Jde nám o to formulovat svoje postřehy a závěry v jiném oboru, než je obor, ve kterém platí pravdy víry a kde platí (a nebo neplatí) tvrzení, jak je formuluje teologie. Jestliže mi teologie nedává žádnou „pravdu ani vodítko jednání“ v mé úvaze, jak využiji svoji dovolenou (a svoji svobodu rozhodovat o tom, jak strávím svoji dovolenou hodlám hájit proti všem vlastníkům věčných pravd), tak jistě také neexistuje v tomto našem čase přístupná pravda o tom, jak hodnotit časné plody našeho jednání. O tom „jak žít“ se vede aktuální společenská diskuse. Berme v úvahu, že nezpochybnitelným rámcem pro ni je desatero a vyznání víry. Ale opět – opakuji žádný z takovýchto milníků mi nemůže být vodítkem, když se rozhoduji o tom, jak strávím večer nebo zda se mám přihlásit na školu nebo ne. A nemůže mi také být vodítkem v tom, jak mám zformulovat svůj teologický článek nebo svoje vystupování v konkrétní věci.
Zkusím shrnout: Trivium chce být a je časopis kulturní reflexe, protože jeho východiskem je přesvědčení, že je třeba interpretovat a v kulturním smyslu hodnotit taková jednání (a myšlení), která jsou svobodná, která není možno hodnotit pouze z hlediska věroučného. Je celá řada jednání, která jsou věroučně indiferentní (nejsou proti žádnému přikázání) a my přitom můžeme v kulturním kontextu ukazovat, že podle našeho přesvědčení jsou špatná – nebo naopak dobrá, že jsou přínosná – nebo naopak, že vytvářejí bariery, brzdí a odrazují ostatní atd.
V rámci kulturní reflexe je možné mluvit o využitých šancích – o příležitostech, které jsou vytvářeny a o tom, že naopak někdy jsou příležitosti promarněny – v tomto smyslu je možné mluvit o odpovědnosti – jistě v podmíněném duchu, protože vše o našem životě bude v celku přístupné až na konci věků.

Druhé téma

úryvek 2:
Další upřesnění by se týkalo termínu „česká katolická publicistika“. Zdá se mi, že šťastnější by byl výraz „katolická publicistika v českých zemích (popř. na Moravě“. Tato publicistika byla, je a (jak doufám) nadále bude publicistikou katolickou = obecnou. Jinými slovy – může být buď česká, nebo katolická. Tak jako existuje katolická církev v českých zemích (a na Moravě), nikoli ovšem Česká katolická církev.

Vážený pane,
rozumím vaší námitce, ale považuji ji spíše za formální než věcnou. Po smyslu je jasné, že se Trivium zabývá katolickou (obecnou) teologií v českém prostředí a především v českém jazyce. Vůbec tedy není třeba dávat do závorek „moravská“ apod. a vůbec se tím pádem nemusíme omezovat např. na „Českou teologickou školu“, i když jsme se jí např. v čísle 2 zabývali. Výše jsem vyložil, že naše primární východisko je kulturní, a vzhlede k řeči (jazyku) je také zcela jedno, jestli jde o původní českou (nebo moravskou) tvorbu nebo překlady – jde o to, jaká myšlenky spolutvoří intelektuální klima, ve kterém žijeme.

Třetí téma

úryvek 3:
Pozice integrálně katolická – nakolik je a chce být integrální a katolická – je a může býti toliko jedna…(je třeba se vyhnout) spiritualitě kompromisu a marného hledání jakéhosi středu mezi pravdou a omylem.

Vážený pane,
není náhodou, že článek v druhém čísle Trivia, jehož vlastním obsahem je pojetí kultury, je zároveň diskusí s názorovou platformou prezentovanou Distancí a panem Cardalem. Také tato vaše při podmínka se točí okolo „jedné pravdy“ a jedné teologické pozice, která je pravdivá. Opakuji, co se týče základních církevních pravd není sporu o jednotě – protože není sporu o identitě Církve. Rozdíly vyvstávají tam, kde začíná život. Ani v době největší slávy prvního vatikánského koncilu, ani nikdy jindy neprohlásila Církev nic víc, než že filosofie Tomáše Akvinského je „vhodná“. Církev není vázána na jeden myšlenkový koncept, a to ani na nějaký konkrétní filosofický koncept. Pokud někdo tvrdí, že existuje jedna jediná integrální katolická pozice, tak může mít na mysli buď sumu pravd víry ve velmi úzkém pojetí (ale ty se našeho tématu příliš netýkají) a nebo se mýlí a pokud si zároveň myslí, že ví, jaká je tato pozice, povyšuje se na soudce jiných a je třeba se modlit za to, aby mu byl odpuštěn tento hřích pýchy.
Sleduji průběžně dokumenty Magisteria jako jeden ze zdrojů, ze kterého vyplývá aktualizace postoje Církve, tedy konkrétní projev identity Církve v daném čase a kontextu. A zároveň sleduji teologické myšlení (a je velmi různorodé) a sleduji, jak se vyvíjí, jaké se řeší otázky, jaké lze vysledovat závislosti, cíle…atd. Obojí je možným předmětem reflexe a myslím si, že taková reflexe je přínosná. Obáváte se, aby nešlo o „nezaloženou“ pozici. V tom případě mi nezbývá než požádat vás, aby mi tato nezaloženost byla ukázána na jednotlivých článcích – na změně myšlenkové pozice uvnitř jednoho článku nebo neslučitelných myšlenkových východisek mezi dvěma články.
Pozice Trivia je založená – právě v pojetí kultury. Vaše připomínky jsou do jisté míry transformací tezí vyplývajících ze základních ideových východisek časopisu Distance. Nabízí se tedy, že budete reagovat na ty články Trivia, které se týkají tohoto časopisu. Budu rád, když naše polemika bude co nejvíce konkrétní.