2019/4

Verze pro tisk
Tištěná verze: 

Kánon a překračování hranic

Podnázev: 
(namísto nepřijatého příspěvku pro kolokvium o kánonu ve výtvarném umění)
Anotace: 
A to je pravý význam kánonu, abychom si mohli osvojit to, co je v hranicích, dojít až k nim a překračovat je tam, kde je pro to dobrý důvod. Kánon je měkkou institucí, která může učit a vést, ale může též být nárokující si macechou, která místo náruče nabízí pouta.
Osobnosti: 

Dějiny

Podnázev: 
Dějiny umění v českých zemích 800–2000, České země v 19. století I. a II.
Anotace: 
Celá kniha o dějinách umění tak ne náhodou připomíná reprezentativní výběr z konference, zredigovaný podle připomínek z následných diskusí. Resignovat na výklad dějin zobrazování? To by mohlo být v celku přijatelné, kdyby právě výtvarná díla ze své povahy vždy znovu a znovu neproblematizovala vizualitu jako takovou!

Chaokrat a jedno výročí

Anotace: 
Pořádek je parciální a homogenizující, je postaven na popření individuálního, zatímco řád právě na individuálním staví a dává ho do harmonického vztahu se vším ostatním (také individuálním). Chaos bere individuálnímu jeho smysl, protože individuální se do chaosu propadá jako do nezachytitelnosti, ne-lišnosti.
Osobnosti: 

S rukou na srdci aneb výuka hry se špatnými kartami

Anotace: 
Přeceňujeme aktivity, aktivismus, máme různé představy o tom, co vše bychom měli udělat, abychom vyvažovali vše to, co se děje „špatně“, abychom vzdorovali všem manipulacím a nepravdám atd. Ale podle mne nejde o to být aktivním anti-aktivistou.
Osobnosti: 

Jak dnes mluvit o Bohu

Anotace: 
Velmi hezky například mluví o ženách a manželské lásce, nedotáhne však svoji obhajobu „normální řeči“ až k úplně obyčejné otázce „slečno, nejste vy nějaká nevyrouhaná?“, nebo, „do prčice práce, já bych si rouhnul, až bych plakal!“.
Osobnosti: 

Podstata u FH

Anotace: 
FH provokuje auditorium, když na Célinovi ukazuje, že „když řeč povolává věci jménem, stává se z ní modlitba, protože žádá, aby každá (věc) dosáhla naplnění své podstaty, v tuto chvíli ještě kažené zlem“. Ale co je tu nedořečeno?