Zvláštní je to, co není samozřejmé, co nemůžeme jen tak přejít resp. cokoli, co „jen tak přejdeme jako samozřejmé“, to nám svoji zvláštnost neukáže, skryje.
Velká většina ekologů a ekology vyprovokovaných lidí hledá „systémové řešení“ pseudoproblému, který je iracionální slátaninou. Přitom netuší, že se dá o světě mluvit.
Základní problém není v poruchách klimatu, problém je, že jsme vybaveni k tomu žít jako stromy, ale žijeme jako bezpáteřní keře, bez kmene, který by nesl naši plodnou korunu a vytvářel prostor pro život.
Licoměrnosti a bezútěšnosti máme v Církvi plno odshora až dolů. Ale to není kritika Církve, je to kritika zjednodušení, ve kterém Milan Glaser ukazuje třísku v oku světa.
