2018/2

Na počátku nebylo, v čem se zachytit. Jak k zachycení došlo, není věcí tohoto příběhu, to je na jiné vyprávění. Ale když jsme rozum brali, něco už jsme měli. Měli jsme povědomí o tom, co je to dění, co běží s časem v podivném spojenectví nejistoty a obav, příslibu a očekávání. A do toho ten rozum. Jak z jiného světa.

V tom, co nastalo, od sebe odlišujeme to, co nastalo a máme pro to nějaké zdůvodnění, a to, co nastalo „nečekaně“ a žádné zdůvodnění pro to nemáme. Ale každou takovouto „novou“ věc, zkušenost, každé takovéto „něco, co nastalo nečekaně“, vyhodnocujeme, díváme se i zpět a přehodnocujeme vše, co s výskytem této nové věci souvisí. Hledáme důvody, rekonstruujeme řady příčin.

Jsme osoby, jistě, všichni, osoba je právní pojem a je skvělé, že nám tu zůstala jako dědictví římského práva a jeho středověké recepce. Je dobře, že nám tu zůstala v trojiční teologii, která je klíčem pro porozumění křesťanství. Ale není klíčem k porozumění individuality.