2014/4

To, co považujeme za samozřejmé, je samozřejmým jen proto, že zdánlivě samozřejmá je současnost. Teprve tehdy, když si dovedeme pokládat otázky tak, že se právě současnost stane nesamozřejmá, můžeme se něco dozvědět.

Člověk by měl číst znaky tak, jak přicházejí, všímat si jich jako skutečností, které mu vstupují do života. Co jiného by mělo být skutečné než to, co člověku vstupuje do života?

Kdyby Novotný psal svoji knihu s tématem „Odvaha být katolíkem“, mohla dopadnout úplně jinak. Zvěřina se stal na konci 60. let prostředníkem setkání mezi katolíky a komunistickými mladíky, kteří hledali širší zakotvení pro svůj život. Byl v jejich očích „moderní“, znal jejich jazyk, znal komunistickou teorii, uměl s nimi mluvit o problémech jejich myšlenkového modelu – a byl přitom katolický kněz. Nic méně, ale nic víc.