Zveřejněno na Revue Trivium (http://revuetrivium.cz)

Domů > Couvající holubi

Couvající holubi

Anotace: 
Kdekdo by rád svůj čas proměnil na věčnost, ve které se nic neděje.
Číslo: 
2024/5

Seděl jsem v italské kavárně u sklenky primitiva, měl jsem čas. Ale co to znamená mít čas. Nepospíchat, nebýt nikam nasměrován, nebýt v pohybu „mezi“. Vlastně mám čas pořád, mám svůj čas, ale to je jen odbočka hned na začátku; nebylo mým záměrem psát o čase, o „mém čase“. Čas na to, abych napsal o mém čase, ještě přijde.
Seděl jsem v italské kavárně a krásnou tapetu, pokrývající jednu stěnu kavárny perfektně vykreslenou, ostrou černobílou fotkou staré italské uličky, téměř zakrývalo promítací plátno a na něm byl daleko horší, nekvalitní film jakési docela moderní kavárny, nad kterou se vznášeli a kroužili zjevně umělí papouškově barevní motýlci, v podloubí ležel pes, který se občas pohnul, narovnal a olízl si packy a před kavárnou na silnici klovalo několik holubů do kočičích hlav.
Žil jsem si svým životem, chvíli jsem poslouchal (tak na půl ucha) rozhovor muže a ženy, zjevně partnerů ale ne manželů, když už začínal být příliš osobním, přepnul jsem – a zachytil se právě toho „neděje“, který bylo předváděno na plátně. Jasná smyčka – pokud se nic nezmění, dá se z toho udělat věčnost. Vždyť věčnost je právě v tom, že jako by se něco dělo, ale nic už se nezmění. Kdekdo by rád svůj čas proměnil na věčnost, ve které se nic neděje, a tohle je krásný příklad. Vida, nechtěl jsem psát o čase ale o myšlení, ale nějak se to propojuje, asi se tomu přestanu bránit. Ale když už jsem se vrátil k tomu myšlení, začal jsem hledat, kde je ta smyčka „navázaná“. Nejsem v analýzách úplným začátečníkem, a tak jsem si brzy všiml, že smyčka nemusí být cyklus ve smyslu sama na sebe navazujícího kruhu: tady „to bylo uděláno“ (a to bych zdůraznil, opakuji „to bylo uděláno“) jinak. Mělo to „švy“ dva. Efektu věčnosti bylo dosaženo tím, že film šel tam a zase zpátky. Cyklus? Nikdy si nemyslete, že to, co se naučíte, můžete používat věčně, vždycky. Důležitý je být otevřený a já jsem si v jednu chvíli všiml, že holubi udělají jen pár nepatrných kroků zpět a pak zas dopředu. Po chvíli dalšího sledování jsem našel mezi kroky couvání druhý zlom, kde se to do zpátečního běhu lomilo zcela nenápadně.

Proč jsem se tím zabýval? Protože jsem nechtěl poslouchat intimity od vedlejšího stolu? To jistě také. Ale zajímal jsem se o to proto, že jsem chtěl porozumět tomu, jak je to uděláno, a že jsem chtěl nahlédnout pod sukně času, který neuplývá… A na začátku jsem si myslel, že jde o čas, který se v jednu chvíli při časové spirále „vrátí“ na stejné nebo hodně podobné místo, které se dá „zašumlovat“, ale pak jsem zjistil, že v tomto případě jde o čas kyvadla – čas sem a čas tam, čas skutečných mechanických hodin, které „krokují“ na místě!! Krokují svůj mechanický čas, ve kterém se nic neděje – věčné a prázdné chronos.

Chtěl jsem se věnovat tomu, proč chce člověk porozumět tomu, co se děje a to ve formě otázky „jak je to uděláno“. Asi mám v tomto ohledu obsesi – vlastně už to nikoho nezajímá. Jak je co uděláno? Všechno zařizují „černé krabičky“, které (nějak) fungují! A otázku proč se něco děje, která je mnohem širší a komplexnější? Kdo si ji klade? A kdo si klade otázku, jak se k tomu, co se děje, mám stavět já sám? Tím jsem kdysi začínal. Ale v té kavárně jsem se také zabýval velmi složitým blikačem led-svítivek a po nějakém čase jsem byl schopen celé to rozfázovat a najít moment, kde jsem rozpoznal, že se „to celé“ bude opakovat. Jiný, naprosto beznadějný a nesmyslný důkaz o tom, jak snadno lze dosáhnout toho, že se „nic neděje“, ačkoli my vnímáme dění, se kterými si na první pohled „nevíme rady“, neorientujeme se v něm. Vnímáme věčné proměnlivé nic, prázdnotu, ve které se můžeme ztratit. Ale chceme to? Nebo, lépe, „dovedeme se tomu bránit?“

Co je úkolem myšlení? Zasazovat svoje vlastní rozhodování do kontextu dění. Ptát se na povahu toho, co se děje, aby k věci samé mohl člověk zaujmout postoj. Vše ostatní je „navíc“. Podle mne jsou to jasná a elementární konstatování – ale pokud se podívám okolo sebe? Kdo mi v tom rozumí?


Zdrojové URL:http://revuetrivium.cz/node/1450