Zdrávas Královno

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Podnázev: 
Místo redakčního komentáře
Číslo: 

Toto číslo Revue Trivium má zcela zvláštní charakter, je víceméně zaměřeno na představení autora a vydavatele, který se vrací ke svým začátkům literárním i filosofickým a ukazuje na důvody, které ho vedou při hodnocení dnešní situace k jakémusi „zdvižení prstu“.

S čím se zde setkáme? Jakub Deml jako vzor v pojetí řeči, svět, který lze tu a tam uchopit za pačesy (ale stále v čestném souboji, ve kterém se právě tohle smí a kde svět může za pačesy držet autora!), a hlavně zpětné nahlédnutí cesty self-made mana jako čehosi organického, co nepostrádalo vedení.
Největší nebezpečí života? Zajištěnost ve věcech tohoto světa a ve vlastním spočinutí na nějakých „jistotách“, které plynou z toho, že si namlouváme, že světu rozumíme! Tak lze číst všechny články tohoto čísla. Padni komu padni, liberálům nebo tradicionalistům.
Co mám dělat? Ptát se takto každé ráno v modlitbě – další leitmotiv, spojený se snahou otřást se všemi, kteří „ví, jak to je“ a budoucnost berou jako to, co celkem korektně „přichází“. Přes všechnu techniku a statistiku nevíme, co nás čeká – je to již v jistém smyslu „za dveřmi“, ale pro nás takřka nedosažitelně (kromě zjevení, proroctví, věšteckých snů, magie atd.).

Kdo každé ráno nezačíná s jedinou jistotou (Ježíš Kristus je Pán) a kdo vzápětí poté nehledá „jako o život“, aniž by věděl, co přesně hledá, ten se podílí na resignaci křesťanství před světem. Protože matkou milosrdenství je Královna andělů, resp. v modlitbě je nejdříve oslovena Královna a pak teprve matka milosrdenství. Královna je titul, matka milosrdenství to, co je přisuzováno, radost a slast ze života, naděje, kterou máme. Bez ní bychom nerozuměli v našem slzavém údolí tomu, co je temné a co jasné.

Zdrávas Královno! K tobě voláme, vyhnaní synové Evy. K tobě voláme, ne všichni, ale zcela jistě ti, kdo se odmítli svěřit až příliš machistickému „Rozumu“ s velkým R, kdo se odmítli svěřit až příliš uspořádanému vědění, se kterým si jde vystačit.