Revue Trivium, článek 156

Revue Trivium oblékla nový kabát (to se píše při změně grafické podoby) a v rámci této změny proběhlo i zamyšlení nad tím, jak a proč. Po více než 6 letech, které přinesly 23 čísel se 155 články, se zamyšlení nabízí, zvlášť když je rutinní běh vydavatelské činnosti přerušen.
Nezamýšleli jsme Trivium jako autorský časopis a na začátku nabízeli prostor v Triviu konkrétním osobám dosti usilovně, ale problém je asi docela zásadní: někteří se věnují akademické produkci a ta se se stylem typu Revue Trivium nesnese, jiní se až příliš drží myšlení mainstreamového a nechtějí se ohrozit tím, že by z něho vykročili, a ještě jiní jsou spokojeni s tím, co „se píše“ a podílejí se na provozu světa, který jim nabízí relativní bezpečí. A navíc, kmenový autor Revue Trivium je až příliš plodný, nenechá se odradit žádným tématem, obsadí kdejakou niku, a tak nedá ostatním příliš velkou šanci „se prosadit“ jiným, plachým nebo neprůbojným. Ať tak či tak, podstatný je zájem čtenářů a relativně časté „průniky reflexí“, které dostáváme, ať už přímé nebo nepřímé. Děkuji za ně.

V jejich rámci mě překvapilo, jak velký ohlas byl na pár článků, které jsem chápal (a v čísle také komentoval) jako „vynucené poklesky“ – o majetku Církve, rodině, homosexualitě apod. Mám opravdu psát raději věci řekněme „banální“? Dojdou větší odezvy čtenářů? Není důležitější rozšiřovat si na nejrůznějších místech platformu myšlení, která umožňuje samostatné vhledy do světa? Trochu se bráním zavádění nějakého „obecného edukačního plánu“ a stále jsem přesvědčen, že čtenářsky zajímavé je to, co je zajímavé pro mne – jako „výboj“, jako pro-mýšlení nějaké věci v daném kontextu.
Příkladem takového vhledu budiž následující článek o hrdinovi a prorokovi. Článek, psaný kdysi pro prakticky nedostupné periodikum Lázeňský host, se mi z odstupu 15 let jeví jako ilustrativní: obsahuje svár, do důsledku by se dalo říci, že i vnitřní logický spor. Opakuje se v něm známý problém, zda bylo dříve vejce nebo slepice. Ale podle mne je přesto důležitý, protože ukazuje způsob, jak je možné se zabývat vztahem hrdina a prorok (a porozumění mýtu a ne-mytického textu Bible). Je to jeden z mnoha možných způsobů, jak ukázat, že Bible není ve své povaze mytická. Zajímá to někoho? Nevím. Zajímalo někoho těch předchozích 155 článků? Předně je důležité, jestli nás zajímá svět, náš život – jestli k tomu, co je, máme vztah očekávání, zájmu, otevřenosti. Pokud ano, pak může nastat i ta vzácná konstelace, že čtenáře článek „Hrdina a prorok“ zaujme. Stojí za to udělat pro to, co je přiměřené a co je v silách mých a těch, kdo mi pomáhají. Všem, a především Jarmile a Jakubovi, za to výslovně děkuji.
A všem, koho tento a nebo nějaký jiný článek nezaujme, alespoň podstatný vzkaz: vůbec nic se neděje, třeba bude „ten pravý“ článek hned ten další, a nebo to byl i ten předchozí, podívejte se do staršího čísla a zalovte v něm – podle témat, autorů. Už je to zajímavý set, kolekce.