Revue Trivium

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Anotace: 
Z toho, co má Revue Trivium za sebou za uplynulých deset let, už může být čtenáři zřejmé, jakým terénem tento vlak jede a co je vidět z oken napravo i nalevo, nebo lépe, na jedné a druhé straně. Protože vlakem je možné se procházet, jednou jít po směru a jindy proti směru dění.
Číslo: 

Revue Trivium již vychází deset let, 38 čísel přineslo 250 článků a desítky redakčních komentářů.To přirozeně vede k redakčnímu zamyšlení, zvlášť když se to odehrává v situaci „redakčně nabité“, prakticky tři články tohoto prvního čísla r. 2018 (tedy jedenáctého ročníku) byly „hotovy“ již při vydání pátého čísla ročníku desátého. Svět se „děje“ a o komentář si říká kde co; kde co si žádá výklad, kde co vyvolává polemiku. Revue Trivium je prostředím nabízejícím podmínky pro promyšlení světa resp. pře-mýšlení světa, protože jde o to zdůraznit, že pře-mýšlení je předěláváním svého druhu, že jde o výkon, kterým se svět aktualizuje, ve kterém věci okolo sebe, a to jak jim rozumíme, měníme v souladu s naší představou o správném a o rámci možností, které máme.
Naši čtenáři reagují na dvě od sebe odlišitelné polohy časopisu: aktuální kritické vhledy zabývající se jednotlivinami, situacemi, artefakty, publikovanými články, ukazují je v aktuálním kontextu, a na druhé straně tematické črty, zabírající nějaké úzké pole kulturní a společenské (občas i mírně teologizující a filosofující) reflexe. Někteří čtenáři upřednostňují více rovinu konkrétních kritik a interpretací, jiní sledují a reagují spíše na články teoretičtější. A výhrady jsou přítomné také v obou směrech: kritické texty jsou podle názoru čtenářů často zaměřeny na články, knihy apod., které nejsou čtenářskému okruhu známé – a nebo naopak, leccos se čtenářům jeví jako zbytečné těžkopádné teoretizování, které „stírá pel“ z jinak objevných vhledů. Redakce je si vědoma úskalí na obou stranách a snaží se udržet obě polohy „na uzdě“, lehce se však řekne a hůře provádí.
Revue Trivium před deseti lety ve svých začátcích nabízelo prostor pro publikování názorů různým autorům, kteří sami sebe chápou jako autory „středové“. Ale hned na začátku se ukázalo, že u nás téměř žádný „střed“ neexistuje a že mnohým vyhovuje, že se mohou přitulit buď k tomu, nebo onomu „dubisku“. Jako by zde byla jen možnost být progresivistou (pokud možno mírným, ale zato věrným), a pak psát do Perspektiv (použito jako příklad), a nebo být tradicionalistou, a pak psát do Te Deum nebo ještě tak do Monitoru a jen se „otřást“ při jakékoli zmínce o dění a změně – protože změna zavání čertovinou a podstatné jsou PRAVDY. A tak máme radost alespoň z toho, že existují čtenáři, které těší, že mohou s Revue Trivium alespoň nahlédnout do „vnitřní periferie“, jíž je dnes myšlení středu, vyvzdorované mezi dvěma výše popsanými mainstreamovými proudy.

Revue Trivium se na tomto středu snaží udržet po celou dobu své existence. To samozřejmě znamená, že ze strany velké většiny tradicionalistů je vnímáno jako nebezpečný a v podstatě pro-progresivistický časopis, nebezpečný proto, že je v něm skryta nákaza nedůvěry v ROZUM a PRAVDU. Apage Satanas. Pro liberály a progresivisty (novoosvícence) jde naopak o časopis nepřijatelně konzervativní, protože z něj čiší neskrývané opovržení naivní představou, že věci se mění od horšího k lepšímu, od nižšího k vyššímu atd. Vlastně se progresivisté a rozumem přetížení tradicionalisté shodnou na jednom: proč číst to, co nesměřuje k našemu „sebepotvrzení“, k potvrzení „našeho“ vlastního (správného) postoje? Naší tak dobře fungující a jasné polarity? Naštěstí čtenáři nejsou takto striktně rozděleni, takto indoktrinováni. Revue Trivium čas od času dostává zpětnou vazbu od čtenářů, kteří v něm objevují postřehy a vhledy, pro ně doposud neotevřené, ba i inspirující texty koncepční: ano, je potěšitelné, že je Revue Trivium vnímáno jako prostředí inspirativní; jeho články nevyžadují „souhlas“, stejně jako nevyžaduje souhlas výhled z okna jedoucího vlaku. Nikdo se dívat nemusí, ale proč by nenahlédl, nepodíval se, jakou že stanicí právě projíždíme, jaká že je konstelace tam, „venku“.
A na druhou stranu se nedivíme, že ne všechny to zajímá. K tomu, aby se dozvěděli, kudy jede vlak, stačí pro tradiconalisty znát Tomáše Akvinského a pro progresivisty a novoosvícence vědět, kam svět směřuje. Revue Trivium žádné jistoty nenabízí. Programově se zaměřuje na krátké články, které ani nemohou mít jiný cíl, než být sondy do (konkrétního) dění a do povahy dění – a z toho, co má Revue Trivium za sebou za uplynulých deset let už může být čtenáři docela zřejmé, jakým terénem tento vlak jede a co je vidět z oken napravo i nalevo. Nebo lépe na jedné a druhé straně, protože vlakem je možné se procházet, jednou jít po směru a jindy proti směru – a nepozorný čtenář by mohl mylně interpretovat, která strana je která.

Revue Trivium se obrací do minulého a snaží se nahlédnout do budoucího, porozumět výzvám. Snaží se komentovat názory, dění, být tradičním časopisem v netradiční internetové podobě. Žádná diskuse pod článkem, žádný prostor na komentáře s limitem dvaceti slov. Naopak. Předpoklad čtenáře, který přemýšlí a nedělá předčasné závěry. A trpělivé čekání na čtenáře, který umí a chce napsat dopis, mail. Jiné reakce nestojí za psaní a čtení. Jistě je cenné, pokud čtenáře nad Revue Trivium něco „napadne“, ale pak je dobré, aby nechal tento nápad uzrát. Netrápíme se tím, pokud nějaký nápad někde zůstane zasilážován jen proto, že nenabízíme snadnou komunikaci – i to má svůj význam. Koneckonců k článkům Revue Trivium se dá vracet. Revue Trivium chce být časopisem, který neslouží „na podpal“, který není starý již týden poté, kdy byl vydán.
Naším cílem je, aby v kterémkoli sebestarším čísle bylo možné nalézt alespoň jeden aktuální článek – článek, který by bylo možné uveřejnit znovu s minimálními úpravami. Že nikdo nemá zájem číst byť i jen náhodná starší čísla, aby prokázal opak? Že je to jen marketingový trik a tvrzení, které „nic nestojí“?
O tom nechceme diskutovat, ale avizujeme, že probíhá příprava vybraných článků uveřejněných v Revue Trivium pro knižní vydání. Snad půjde o knihu s názvem „Periferie Středu“? Nechme se překvapit.