Reflexe Revue Trivium

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Anotace: 
Milý pane kolego, konečně odpovídám na Vaši výzvu, vizte níže. Zdravím Vás srdečně, Jan Frei
Číslo: 

Rekapitulující článek v prvním čísle letošního Trivia se celý točí kolem toho, co mne samého k Triviu nejvíc táhne – a zároveň se s tím pořád tak trochu míjí. Pro mne je hlavním přínosem Trivia to neustálé připomínání, jak je potřebné – i jak je prospěšné a oživující – mezi dvěma chybnými krajnostmi pořád obnovovat onen střed, o kterém se tu píše. Ale těmi krajnostmi nemyslím ty progresismy a konzervatismy, a ještě méně ty -isty a -ivce, o kterých je řeč; je vlastně překvapivé, jak politicky tady Trivium svou pozici popsalo. Mně vždycky přišlo důležitější, co Trivium říká o udržování středu mezi jinými dvěma krajnostmi, totiž mezi dvěma iluzemi o světě a našem místě v něm: 
První je ta, že dění světa je nějak natvrdo nalinkované; až v rámci téhle iluze se pak dá sekundárně rozlišovat, jestli jsou ty linky pořád víceméně stejné (a je to jisté a my to víme), nebo jestli vedou k pořád větší svobodě nebo rovnosti nebo čemukoli jinému (a je to jisté a my to víme). Druhá iluze je ta, že se naopak pokaždé rozhodujeme úplně od nuly a nedeterminovaně a na zelené louce (a zase až v rámci téhle iluze existuje politická varianta, podle níž dokážeme takhle z ničeho a sami od sebe položit i koleje pro další vývoj světa). Obě tyhle iluze absolutizují nějakou část naší skutečné situace na světě – a právě v tomto smyslu jsou to krajnosti utržené od té reálné situace, která je jakoby uprostřed.
A Trivium tu situaci pěkně popisuje třeba tak, že je nám svěřeno poslání, které je právě naše a právě pro tuto situaci (a tudíž se nedá odvodit z ničeho obecného), ale je to poslání právě pro tuto situaci (a tudíž si je nemůžeme nějak "vymeditovat" v úplném osamění, natož vymyslet). Jinde mluví o úkolu vybrat z existujících možností jednání tu, která je teď a tady a pro nás nejen dobrá, ale i správná. Teď narychlo nevím, jestli to někde popisuje ještě nějak jinak, ono se to popisuje vlastně dost těžko; ale kde to Trivium nemůže popsat přímo, ukazuje aspoň neudržitelnost obou těch krajností, toho "je to jasné" i toho "je to jedno".
Zdá se mi, že za tím vším je vlastně snaha popsat, co znamená být stvořená osoba – svobodná, ale vždy postavená mezi skutečnosti, které si nezvolila a o nichž má jen neúplný přehled. To mám za důležitější než než různé ty tábory, strany a křídla.