Redakční komentář

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Anotace: 
Redakční komentář tentokráte pojímáme jako otevřený dopis.
Číslo: 

Za prvé dopis redakci časopisu Distance, považujeme za významné, aby se začalo hýbat s vodami, které zdaleka nejsou čiré a bez letitého sedimentu. Nevoláme po konzervativci tolik opovrhovaném „Dialogu“, ale po kritické reakci, předpokládáme totiž, že se Distance snaží být časopisem aktuálním, tedy prezentujícím aktuálně promýšlené podněty. Před pár lety jsme se při podobné příležitosti dozvěděli, že téměř vše, co není z dílny osvědčených autorů a přispěvatelů Distance, „nestojí za čtení“ – resp. přesněji, „kdo nevychází ze stejně formulovaných základů noetiky, nemůže napsat nic než bláboly a nic takového tedy nestojí za čtení“. Nyní se na redakci Distance obracíme podruhé – mezi ní a zbytkem světa leží podivná mezera – síť nezájmu. Naše snaha přehodit míč na druhou stranu sítě je jen hravým pokusem, který možná zůstane bez reakce, může však z toho být pokus o smeč a nebo začátek hry - to už záleží na tom, kdo stojí na druhé straně sítě a zda nechápe sám sebe příliš vážně.
Na prvním místě je v oslovení tohoto otevřeného dopisu redakce Distance proto, že je zde nejlepší předpoklad pro to, aby se vypořádala s kritikou aristotelsky pojaté metafyziky – a z ní chybně odvozené představy o Bohu jako demiurgovi a „fungujícím“ světě. I přesto, že naše závěry mohou mít pro novotomisty podobu býkova rudého hadru.
Popelník vysypaný do saxofonu je rukavicí hozenou širšímu okruhu těch, kdo sami sebe a vše, čím žijí, vnímají jako zabezpečené, těm, kdo si myslí, že jejich myšlení je ve své formě „správně“, kdo mají jistotu. Křesťan, který neumí přijmout fakt, že křesťanství je spojeno s pohoršením, se zde má možnost zamyslet nad tím, zdali nesešel z cesty. Je určen všem, kdo berou vážně status quo, ve kterém jsou někteří „seriozní“, vážní a vážení, kde záleží na funkcích a společenském statusu.
Ti i oni z různých stran mohou reagovat – a mohou samozřejmě také ohrnout nos, neb Trivium je tak triviální – a samozřejmě – nedosahuje jejich výšin. Nám se jeví, že na výšinách svět nestojí, ani na nich není zavěšen. Svět se nás velmi hmatatelně dotýká tak, jako se jednotlivé články Trivia dotýkají konkrétních osob, i když třeba nejsou jmenovány. Jistě. Kdekdo se dnes umí profesionálně tvářit jakoby nic, okázalá ignorance je běžným nástrojem doby manipulací, ale reakce některých čtenářů ukazují, že to vůbec nemusí být zbraň smrtelná, pokud existuje napětí, podhoubí, do kterého ta správná slova padají.
V tomto smyslu je toto čísla Trivia též rukavicí hozenou akademickému světu, ve kterém je každé téma (např. čas) uzavřeno jako předmět zájmu a jakýkoli pokus o přesah přes zavedené formy akademického provozu (i přes sebevětší snahu a potenciál daného autora) nese až příliš silnou známku sebekontroly a vázanosti na standardní rozvrhy témat a jejich řešení.
V jistém smyslu tak pro akademický svět platí totéž, co pro ty, které pobuřuje obsah popelníku v saxofonu, kdo nerozumí tomu, že nesamozřejmost by měla být jedinou samozřejmostí.