Redakční komentář

Verze pro tisk
Číslo: 

Metafyzika, literatura, výtvarné umění – Revue Trivium se zabývá tím, co se kolem dělo a děje, a tak se v tomto čísle setkáváme s Rémi Braguem, Josefem Čapkem, ale také s tím, co lze číst na Radiu Vatikán, s Fabricem Hadjadjem, Milanem Glaserem.
Nevyhýbáme se tématu změn, které nyní probíhají, ale to neznamená, že bychom sami „nežili“, nežili takříkajíc „plně“. Nenechali jsme se natlačit do něčeho, co není normální.
Poslední článek je o normalitě a a-normalitě, snaží se ukázat, že právě s nástupem a-normality se nyní setkáváme. Ale to nás nemůže oslepit, zahlušit, to nám nemůže zabránit, aby se naše hlavní téma změnilo. Je stále stejné: „milá metafyzika“. A nevěnujeme se jen minulosti a aktualitě, ale také příslibu!
„Ale kde ji máte, tu svou milou?“ může se někdo zeptat: „Snad se o metafyziku tu a tam otřete, jako v prvním článku o knize, která má metafyziku v názvu, ale…“
Snažíme se psát o tom, co člověka překračuje. Nikoli o nějakém „sebe-přesahu“, pokud je v tomto časopise použito slovo „transcendence“, pak nejspíš pejorativně. Nejde o to, co překračujeme my sami, naopak, jsme to my sami, kteří tak trochu nezaslouženě nahlížíme víc, než na co bychom se zmohli svými silami; svět (stvoření, nikoli vesmír) se nám otevírá, to ono nám nabízí vhledy nečekané, zázračné. Jen je třeba velmi opatrně uspořádávat jednotlivé poznatky o tom, jaký je to dar – a ti, kdo by chtěli celý tento nám darovaný přesah systematizovat?
Rozhodně nebudeme kráčet v jejich stopách.
Nic neslibuji, ale snad se v příštím roce můžeme v Revue Trivium těšit na nějaký „hustější“ text o tom, co nás přesahuje.