Redakční komentář

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Číslo: 

„Rozpoznali jsme to a vysmáli jsme se tomu“.
To jsou poslední slova minulého čísla Revue Trivium a začínáme s nimi záměrně. Protože nejsme žádní „útěcháři“, nezajímá nás útěcha z filosofie ani žádná jiná útěcha jako myšlenkový produkt: pouze se radujeme, když se nám otevře vhled, rozpoznáme to, co jsme dosud neviděli, uslyšíme to, co jsme dosud v šumu a hluku neslyšeli. A pokud vidíme věci nízké, hloupé, vedené záští a zlobou, zbabělou omezeností, co jiného než výsměch je na místě? Diskuse nebo dialog s tím, kdo zneužívá řeč ? Jak jinak odpovědět než „nenechte se vysmát“. Ti nebo oni (to nebo ono) se snaží vypadat jinak, než jací jsou (jaké to je). Výsměch je na místě. Nejen po ovoci poznáte je, a až je poznáte, víte, co s tím.

V tomto čísle Revue Trivium začínáme chválou – a v závěru se k obhajobám a chválám vracíme. Jednou, možná, budeme mít celek s názvem „obhajoba chval“ a „chvála obhajob“. Revue Trivium se přeci snaží ukazovat vyvážený lidský přístup – a tak jako se umíme vysmát (něčemu nebo někomu), tak se také snažíme brát za slova, která jsou míněna vážně, obhajovat je a chválit. Ale nepředbíhejme.

Aktualita se hlásí o slovo a to jí dáváme „uvnitř“ čísla. Poté, co v prvním článku v obhajobě pravdy ukazujeme nespornou exkluzivitu křesťanství (právě v pojetí pravdy), můžeme se zabývat pokusy vytvářet „světlou budoucnost“, tentokrát na dokumentu z dílny papeže Františka; pokračujeme u žlutých vest a tradiční diskusi s tomismem vedeme opět v oblasti právní teorie.
Doufáme, že je to dostatečně pestrá čtenářská nabídka.