Redakční komentář

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Číslo: 

Článek p. Černého uveřejňujeme rádi: jednak ve svých východiscích stojí v kontrastu jak k východisku Štěpána Filipa OP, tak k mému, je nejbližší tomu, co by se dalo nazvat „běžnou teologickou produkcí“. Na výzvu encykliky odpovídá víceméně takto: ano, je třeba hledat takové myšlenkové pole, ve kterém bude dostatek prostoru pro rozum i víru, a to při zachování všeho, co přinesla modernita, a všeho, co je možné vysledovat od I. vatikánského koncilu… a východisko k tomu shrnují postupy antropického principu.
Bohužel je tato odpověď zakryta za jiným tématem, totiž důkazy Boží existence. To je nečekaný krok stranou. Encyklika FeR se zabývá rozumem a vírou ve vzájemném vztahu, a zejména proto, že poukazuje na krizi rozumu a odtržení relativistického myšlení od víry. M. Černý mění zorný úhel, a díky tomu se nemusí krizí rozumu zabývat: rozum pro něj zcela bez krize nalézá řešení, a to rafinované: skrze vazbu na důkazy Boží existence (aposteriorní), které přináší teologie na pomezí současné vědy.

Jistě, Ratzinger se netají svou důvěrou v prostředí humboldtovské univerzity, a to zejména pro možnost otevřené diskuse v jí vytvořeném akademickém prostoru. Ale od této diskuse je k teorii „antropického principu“ ještě daleko. Můžeme tedy pouze vzít v úvahu, že taková teorie je zde formulována: východisko zkoumání všeho je v člověku a u člověka, a od něj je třeba vycházet, máme-li pochopit, jak je „Bohem udělán“ svět, svět jako kulisy a rámec lidského světa. Vlastně je to „jen“ jiná varianta postupu
scholastického, který zkoumal „přirozenost“ jako danost – jen nyní zkoumáme „člověka a jeho prostředí“. Je pro nás klíčem ke stvořitelskému působení. Posun je v tom, že se nejedná o jednorázový akt stvoření, ale o proces, že tu nejde o cosi pevného, ale o to, co má ve své povaze zakotvenu otevřenost a neukončenost. Naše budoucnost je možná jen proto, že sestává z řady bifurkací, tedy míst, ve kterých nelze předem zjistit, která z možných variant nastane (a kam Duch svatý zavane).
Tím, že autor takto zasadil „řešení“ výzvy, kterou je encyklika FeR do souvislosti s důkazy Boží existence, sejmul z ní akcent aktuálního řešení problému. Vše je v pořádku (v rukou Božích) a výzvy nemají především existenciální vztah k nám samým, ale obecně – k tajemství.

Přes všechny tyto komentáře je třeba zopakovat, jak tento text začíná: Děkujeme a tento článek uveřejňujeme rádi, obraz tohoto čísla je díky němu vyváženější, bohatší.

Další diskuse o encyklice s potenciálními přispěvateli definitivní články nepřinesly. Málokdo se encyklikou Fides et ratio přímo zabývá – a tak se téma většinou stočilo příliš daleko. K současné situaci Církve, v níž probíhá řada sporů (k tomu víc v příštím čísle), k problematice metafyzického založení přirozeného zákona atd. I tyto diskuse snad k něčemu povedou a objeví se na stránkách Revue Trivium.