Redakční komentář

Verze pro tiskPoslat e-mailem
Číslo: 
Osobnosti: 

Již podruhé na článek v Triviu odepsal prof. Halík. Z jeho mailu:
Zdá se mi, že si pisatel k mým 2 skromným improvizovaným pozn. v Olomouci (smysl prvé byl, že vhodnější filozofickou bází pro vědu je spíše perspektivismus fenomenologů než předkritický metafyzický realismus, a smysl druhé,
že v teologické diskusi nestačí mechanicky opakovat formule typu Syn Boží, nýbrž zeptat se, co tím kdo míní) tvořivě přibásnil "Halíka", s nímž potřeboval polemizovat -
a s tím konceptem polemizuje vcelku slušně a inteligentně. Já k tomu nemám mnoho co dodat, protože v takto vytvořeném "Halíkovi" se příliš nepoznávám.
S těmi maximy na konci článku vcelku souhlasím; jen upozorňuji, že kromě teologie existuje "Filozofie náboženství" (někdy zvaná filozofická teologie - Lash aj.), můj obor, pro nějž bych si přece jenom nárokoval víc akademické svobody než ten, [který] si může dovolit klasická teologie.
Srdečně zdraví TH

Samozřejmě dostal obratem odpověď, aby tedy navrhl nějaký svůj článek o vědě a víře, který by byl z jeho strany dostatečně reprezentativní, aby mohl být na stránkách Trivia podroben přiměřenému rozboru, odpověď ale již nepřišla. Tímto tématem se budeme podrobněji zabývat v příštím čísle.
***
Nezávisle na tom byl článek „Salve 2/08 Hudba a liturgie“ z Trivia 3/08 citován v rámci diskuse, která se konala v budově kláštera sv. Jiljí na Starém městě. O této akci pak následně vyšel článek z autorské dílny „tri“ v časopisu Psalterium (viz číslo 6/2008).
Výsledek předčil očekávání, výkonný redaktor Salve poslal na několik adres (nikoli však Triviu nebo jeho vydavateli) útočný dopis, ve kterém jmenovitě napadl vydavatele Revue Trivium, že – mírně řečeno – „anonymně škodí“. Největší prohřešek byl zřejmě v tom, že vydavatel Trivia na celém večeru „nic neřekl“, zato o něm napsal pod pseudonymem –tri–, a nečekaně – kriticky. Dopis pochopitelně do redakce Trivia obratem doputoval: následná vzájemná korespondence odpovídala tomu, že oba její účastníci jsou katoličtí křesťané, a proto byla nečekaně vlídná a milá. Výsledkem pravděpodobně je (ač jsou oba aktéři katoličtí křesťané), že příští pomluvy na adresu Trivia budou mít omezený okruh příjemců, aby se zmenšila pravděpodobnost, že se k nám dostanou.
Přesto se znovu na Salve a jeho výkonného redaktora obrátíme, třeba přeci jen prolomíme jeho nechuť reagovat veřejně na články, které se Salve nějak dotýkají.
***
Další reflexe, které se Triviu dostalo, je rozporuplná: jeden ze čtenářů napsal, že Triviu nerozumí, řešil problémy, jak dát zjevně zajímavá dílčí tvrzení do kontextu, ve kterém by pro něj vytvářela nějaký uchopitelný „celek“, ve kterém by byla srozumitelná. Ano – pokus Trivia postavit se „mezi“ může být pro někoho těžko srozumitelný, zvlášť pokud je jeho myšlení nějak silněji vázáno na současně používané výkladové formy, na nějaké dnes sdílené „podoby světa“.
Má-li někdo dojem, že ví, jak je to se světem, je pro něj nutně obtížné číst Trivium, neb základní motiv Trivia spočívá právě v tom, že o světě se lze něco dozvědět právě proto, že mu nerozumíme, že nevíme, na čem jsme. Nerozumět světu (vědět, že se v tom nevyznám) je metodické minimum k tomu články v Revue Trivium číst. Jakýkoli případný odkaz na Sokrata v tomto smyslu je odkazem čistě náhodným.
***
Pár reakcí, které poněkud „rozčeřily vody“ ukazuje, že Trivium je čteno: jen se doposud příliš mnoho věcí skrývá v pasti mlčení, stále žijeme ve světě, kde nejmoudřejší je „dělat jakoby nic“. Dávno neplatí, že potrefená husa se ozve – naopak, v době manipulace je nejlepší a osvědčenou reakcí každého (manipulátora) mlčet, ani nehnout brvou, neb tento svět vyznává jen medializaci, a tak u mnohých vzniká dojem, že pokud nepřistoupí na otevřenou výměnu názorů, druhý (nepříjemný) názor zmizí. Že je to stejně chytré, jako když se dítě schovává pod peřinu? Nevadí, ale dítěti je pod peřinou lépe! A že každý takovýhle model potřebuje „dospělé“, kteří podmínky pro tu dětskou peřinu vytvářejí? Ty, kdo se schovávají pod peřinu, to nezajímá; nás to naopak nedojímá, neb neseme odpovědnost pouze za to, pokud jsme svoje otázky špatně položili, pokud jsme potenciální účastníky debaty nedostatečně vyprovokovali, zkrátka každý bude vydávat počet ze svých činů a nemylme se – také ze svého nečinění.
***
V tomto čísle se čtenáři opět nedočkali avizované třetí části článku o Teologických textech. Z toho vyplývá jediné – slibujeme-li, že nějaký článek bude v příštím čísle, znamená to, že je velice pravděpodobné že to bude v některém z příštích čísel. Co se týče TT – třetí článek s avizovaným obsahem je chystán. Celkový rozbor TT jako projevu katolického disentu a následně časopisu, který měl zajímavou roli při integraci (a nebo neintegraci) některých exilových myšlenek a skupin do českého prostředí, je samozřejmě věcí potenciálně rozsáhlého monografického díla a není možné ho provést v rámci tohoto časopisu. Avšak pro jednotlivé „medailony“ a příklady hodláme do TT „sahat“ i nadále.