Politika?

Verze pro tisk
Podnázev: 
(psáno před volbami)
Anotace: 
Obávám se, že jsme svědky konce demokracie, jak ji známe, zcela nezávisle na tom, jak naše volby dopadnou a co se bude dít po nich.
Číslo: 

Chtěl jsem komentovat současnou předvolební (a pak i povolební) situaci, ale vzpomněl jsem si na článek uveřejněný v Triviu 2021/3 Demokracie a elity. Velmi doporučuji k přečtení, nikterak nezestárnul. Byl napsán v kovidové době a nebyl by problém přepsat ho do doby volební, válečné a i jinak kritické. Všichni cítíme, že se něco láme. Ale zkusím neopakovat to, co již bylo napsáno.

V jedné televizní diskusi moderátorka neustále oponovala jednomu ze zúčastněných, který tvrdil, že zde máme jen atrapu demokracie. Tvrdila, že zde nesporně demokracii máme a problémem je jen to, jaké jsou prováděcí zákony o volbách. Na jednu stranu demokracii tu jistě máme, protože máme v ústavě napsáno, že Česká republika je demokratickým státem. Ona rozhovor manipulovala do tohoto rámce, byla na to připravená, to bylo její profi zadání.
Ale daný účastník debaty mluvil o tom, jak je možné, že milion voličů (podstatné procento) uplatnilo v minulých volbách svůj hlas, ale to se vůbec neprojevilo na volebních výsledcích. Jestliže je faktický proces voleb takto diskriminující vůči podstatné části voličů, zajisté něco není v pořádku. Ale to se netýká jen nás. Je v pořádku, že strana, která ve Francii dostala v prvním kole nejvíc hlasů, skončila v druhém kole jako třetí? Stačí na to ovládat „osvědčený model“ výpočtu hlasů tak, aby její voliči hlasovali „proti všem“. A co se stane, až jednou ve volbách většina „voličů“ rozhodne proti vůli elit? Myslím, že nic.

Demokracie je o dojmech – nijak nezaložených přesvědčeních, že se můžeme podílet na rozhodování, ve kterém ale vše podstatné rozhodují ti, kdo rozdávají karty. Jistě, chodím volit, protože… Proč vlastně? Protože nechci slyšet výčitky, že jsem se na to vykašlal, že jsem se zřekl své odpovědnosti? Ale přeci právě v tématu odpovědnosti je demokracie největším podvodem, ale o tom již jsem psal v citovaném článku. Jen úryvek:

Ale začnu ještě jednou. Proč demokracie selhala? Více než sto let se dařilo přesvědčovat lid, že vládne. Jak se tedy dospělo ke konci víceméně dojemné shody elit a lidu? Kdo nyní skutečně vládne? A hlavně jak?
Odpověď není jednoduchá. Demokracie je zřízení, ve kterém se odpovědnost moci skrývá, rozmlžuje, zapírá, protože elity více či méně zakrývají svoje rozhodování bez odpovědnosti za rámce, ve kterých jsou umožněny zformalizované „demokratické procesy“.
Do základu moderní demokracie byla postavena premisa, podle které všechna moc vychází z lidu, nikde se v ní proto žádná odpovědnost nezrodí; odpovědnost je rozptýlena a vysublimuje do prázdna. Jsem odpovědný za svou volbu při volbách? V pravém slova smyslu ne, a nebyl bych odpovědný, ani kdyby šlo dokázat, že jsem volil tu nebo onu stranu. Odpovědnost volby je jen morální – jde (mi) o to, zda jsem volil podle svého nejlepšího přesvědčení. Nikdo jiný to nemá a nemůže posuzovat. Má tedy odpovědnost „většina“, právě jen ti, na základě jejichž hlasů byla ustavena exekutiva? Také ne, zcela jistě ne tam, kde se různé strany dohadují na koaliční vládě a nutně pak popírají programy, se kterými kandidovaly, oslovovaly voliče.
Má tedy odpovědnost vláda, exekutiva, přímo volený parlament? Ale opět: parlament jen v míře, v jaké podpořil vznik vlády, opozice si jistě bude vyklepávat opánky, i když v tom či onom pak kooperuje a lobbuje za ty nebo ony zákony; v mnoha oblastech se většina pro schválení toho či onoho v parlamentu skládá z částí koalice i opozice.
Je to snadné: vláda má politickou odpovědnost jen v té míře, v jakém plní vládní programové prohlášení, na základě kterého získala podporu sněmovny. Většina rozhodování státní správy je v režimu tzv. „vrchnostenské správy“, tedy rozhoduje anonymní úředník na základě zmocnění v zákonech, zejména v prostředí správního řádu. Odpovědnost za výkon moci, se kterým se denně setkáváme (pokud nejde o formální chyby, které se dají postihovat), tak nemá nikdo.
Problém začíná tam, kde se výkon skutečné moci začne řídit podle pravidel, která jsou „lidu“ nepochopitelná, nepřijatelná, nejde vysvětlit, proč by předmětem rozhodnutí moci vůbec měla být. Problém rozpadu moderní demokracie se objevil tam, kde skončila modernita, jak se v 60. letech 20. století začal do společenské praxe prosazovat model postmoderního (a předtím strukturalistického) myšlení. Pokud se významy uzavřou do relativizujících „horizontů“a pokud se z rozhovoru stane (skrze dekonstrukci významů) postmoderní jazyková hra, navíc ve valné části mocenská, nezůstane nic, o čem by se mělo smysl mluvit, vést politickou diskusi. Pokud je vše jen jazyková hra, přestává mít smysl (cenu) zpřehledňovat mocenské pole. Ale právě o to v moderní demokracii v jejích začátcích šlo. Nyní již jde jen o to politické pole mediálně manipulovat, vytvářet jeho „realitu“ dle mocenského zadání.

Chodím volit a vyjadřuji tím dík za to, co se v rámci chystaných voleb děje. Celé volby jsou nejdůležitější v tom, že jsou příležitostí mluvit o správě veřejných věcí. Samozřejmě se většina této příležitosti změní v tyjátr, ale přesto: důležité je, že v rámci tohoto krátkého období zájmu o věci veřejné může leccos zaznít. Něco od Vidláka, něco od Okamury, něco od té Babišovy ekonomky, která už ministryní byla, něco od trochu popletených pirátů, od motoristů, jen od trojkoalice zcela jistě nic nového nezazní, protože ti jen dokola říkají, že jsou jedinou hrází proti konci demokracie u nás. A starostové, ti jsou nejvděčnějším předmětem zájmu, jen je třeba sledovat pozorně tomu, jak tančí mezi vejci.

Se světem jako by to šlo od desíti k pěti, a s Evropou už jen ke čtyřem, jde to po sudých číslech, rychleji. A u nás, v Čechách? Máme plakat? Tak se bavíme a v očekávání voleb jsme se těšili, jak to té staré přizdisráčské a eurounijně-prdelolezecké vládě to nandáme? A pak? Pak se uvidí. Uvidíme ten „konec demokracie“, který nastane bez těch, kdo stále dokládají, že jsou jedinou hrází proti silám zla? Kino, asi nechutné to už je a bude zcela jistě.

Obávám se, že jsme svědky konce demokracie, jak ji známe, a to zcela nezávisle na tom, jak naše volby dopadnou a co se bude dít po nich. Svět se polarizuje, problémy reálné moci jsou stále vyhroceněji podávány jako černobílá věc: ve volebních programech není o čem diskutovat. Pokusy o Triumvirát jako na konci demokracie v Římě? To vidíme dnes – a všichni vědí, že to je poslední fáze před přechodem k cézaropapismu. Jen se domnívám, že ten monopol moci, který nám elity chystají, bude vytvořen s prázdným trůnem, spíš jen jeho symbolem, kterému bude povinné se klanět. Za ním budou reální držitelé moci nadále neviditelní a jejich skutečná struktura zcela nepostižitelná. Už se k tomu téměř blížíme.