O koho jde

Verze pro tisk
Anotace: 
Kdo z politické opozice se dost nahlas postavil proti tomu, co se děje v médiích? Kdo se postavil proti zákonu, který omezuje svobodu lidí „na věčné časy“?
Číslo: 

Nejde ani tak o ty, kdo jsou vystrašeni a chovají se jako stádo – ne, lépe, nechovají se racionálně, vůbec do svého jednání nezahrnují kritické myšlení; dělají to, co se po nich chce, a nepřemýšlí o tom, proč by se právě tohle mělo dělat. Ti jsou nejlepším „futrkanónem moci“, a je zajímavé, že právě v téhle skupině je podle mého vnějšího pohledu nejvíc „nemocných“ a zemřelých. Nemyslí na nic jiného a umírají strachy.
Nejde mi ani o ty, kdo celé věci dobře rozumí a hrají hru, která se od nich očekává, dávají si dobrý pozor, aby je nikdo nepřistihl při činnostech, ze kterých by bylo možné je usvědčit, že nevěří vůbec ničemu, že srdceryvné apely na to „abychom to vydrželi a nestýkali se s lidmi“ berou jako krmivo pro blbé.

Zpravidla začínám z druhé strany: nejvíc mi jde o ty, kteří se v tom „plácají“, ví, že je to vše nějak „na levačku“, ale neví kde a čeho se chytit, nechce se jim uvěřit, že by to vše byl šílený scénář bezohledné hry s celým světem, na druhé straně nechápou, jak je možné, že se současné mediální šílenství a strašení rozmohlo v takové míře. Těm se věnuji jinde.

V tomto článku mi jde o ty, kdo jsou sváděni, aby se chovali jako všichni, kdo v sedmdesátých letech napomohli Husákovi k úspěchu jeho normalizace. A právě pro ně a o tomto svodu je tenhle článek, či spíše jen přeformulovaný dopis.

Do „pandémiovské fronty“ se zařadila i téměř celá politická opozice a předbíhá se v návrzích, co všechno by mělo být zakázané. Nepřechází vás zrak, opravdu ne. Piráti navrhli dvě roušky nebo povinný respirátor, sjednocená pravice chce zpřísnit finanční postihy… dává to nějaký smysl? Jistě.
Je tu nemoc a je třeba se k ní nějak postavit. Rok jsme měli na to hledat léky, intenzifikovat zdravotnický systém. V tomto smyslu se nedělo téměř nic, a to je vlídný popis situace. Ale hlavně už rok se „jede“ v plošných opatřeních, která zcela zřejmě nemají žádný efekt, protože situace se pořád zhoršuje. Jen rámec je stejný: neustále rozdmýchávaná atmosféra strachu. Čísla jsou hrozivá. Lidé umírají. Musíme to vydržet. Není jiné cesty. Zbyteční mrtví. Zbyteční mrtví (opakuje se ad libvidum)

Pokusím  se popsat lapidárně tu verzi, se kterou přichází konstruktivní opozice: „My vám, milí lidé a naši voliči, budeme, na rozdíl od Babiše, zakazovat a přikazovat racionálně“!

Ale ta racionalita se nějak „nekoná“. Neviděl jsem ještě ani jednu studii o tom, že by se ve školách šířila nákaza a právě proto jsou školy uzavřeny. Že by takovou studii za rok nikdo nedokázal vytvořit? Asi by to i dokázal, ale nikdo se o to nepokusil. Proč? Neviděl jsem studii, ve které by se zkoumalo, zda jsou nakažlivější ti, kteří jsou „jen“ identifikovaní jako pozitivní, nebo ti, kdo skutečně onemocněli. O reprodukčním číslu stále něco slyším, ale s tím se dá kouzlit – cožpak je prokazatelné, kdo koho nakazil? Výskyt v „okolí“ nakaženého může souviset s úplně jiným zdrojem nákazy. Atd.
Pokud opozice vůbec nepřijde s opravdu racionálními argumenty, jen se zařadí do fronty těch, kteří jsou… směšní a nenávidění – nakládají lidem neunesitelná břemena a přitom se chovají papalášsky.
Co to chcete lidem vykládat? Že jde o popsanou nemoc s popsanými vzorci přenosu infekce? Abyste podle toho mohli omezovat ty a ony typy vzájemného styku lidí?  Cha cha. Tohle vám nikdo nespolkne, nikdo racionálně myslící, a lidé toho už mají po krk.
Dovolte, abych se vám vysmál. (A vysmějí se vám soudy, které dříve nebo později rozbijí jakákoli z prstu vycucaná zdůvodnění pro to či ono „zakazování“.) Dnešní politické zadání celé opozice je tak trochu lidovecky „působit jako klidná, racionální síla“, a důležité je, aby tak vypadal veřejný projev opozičních politiků. Ale zajímá to někoho?

Kdy někdo z opozice promluví skutečně k věci, ukáže, čemu že to rozumí v procesu šíření této nemoci? Jak to, že ji dostane někdo, kdo se celkem prokazatelně s nikým nakaženým nesetkal? A jak to, že ji nedostane druhý ze dvou, z těch, kdo sedí po dlouhou dobu u stejného stolu proti sobě. (Oba případy mám zcela evidentně ve svém okolí, vč. mojí zemřelé a kovidově identifikované tety, která jen „seděla doma“, bála se a nesměli jsme k ní.)

Každý druhý už vidí, že celé je to nějaká divná hra, blbý scénář, čtvrtá vlna druhé mutace, druhá vlna třetí mutace, čísla jsou hrozivá, je třeba zavřít i ta poslední okna a zatlouct okenice. Nikdo nikam nechoďte a poslední ať vypnou proud. Co se dá čekat? Jakmile vysvitne slunce, lidé zahodí roušky, protože tohle vše už jim leze krkem. Jděte s tím do háje i s celou pseudoracionalitou, tak hezky vymyšlenou... Vašim výhružným číslům už nikdo nevěří, ano, všichni to čtou, umírají staří, mladí, kojenci i nespokojenci, vím, četl jsem to, mrtvých je prý víc než za 2. světové války, celé desítky lidí už nám nabídlo „hostit na svých ventilátorech“ Německo jako gesto dobré vůle... polní nemocnice už je zbouraná, stavět ji už nebudeme... Opravdu ve svém okolí nemáte nikoho, kdo se chová normálně, přemýšlí a z tohohle všeho je mu na blití?

Mediální masáž – proti tomu se nikdo z opozice neobrátil! Nikomu nevadí srovnání s mrtvými za 2. světové války, nikoho to neuráží. Cožpak jsem sám?
Stačí se jen trochu zamyslet a ptát se – z čeho se to počítá? Jistě ne ze všech obyvatel Čech a Moravy před válkou. Jednak zemřelo hodně našich židovských spoluobčanů, to je s nějakou virovou nemocí současnosti naprosto nesrovnatelné. Pak (možná to někdo neví) byly za války Sudety součástí Říše, takže téměř všichni mrtví vojáci z tohoto území sloužili ve wehrmachtu. Zemřelo jich hrozivé množství, ale ti se asi také nepočítají. Počítá se to tedy ze všech mrtvých z bývalé „druhé republiky“ kromě Židů a Němců? Ale jak se to počítá? Byla tu sice heydrichiáda a řada odsouzených a popravených z politických i nepolitických důvodů, ti se počítají? Mám obavu, že se jedná „jen“ o číslo skutečně padlých vojáků, kteří sloužili v rámci protinacistické koalice – tedy těch, kdo emigrovali nebo to byli Češi a Slováci žijící „venku“ již před válkou. Když se rozpočítají tyto „vojenské ztráty“ … Ale byla provedena korekce na šest let, přepočet na milion obyvatel? Celé to je utopeno v mlze, ale důležitý je mediální obsah „zemřelo víc lidí než za války!“
Kdo tohle vymyslel, byl hajzl. Podle mne docela obyčejné příživnické hovado. Ti, kdo umírali ve válce, jsou mu zcela ukradení, důležité je, jak zaujal, jak zabodoval, jak ukázal na fakt, že „čísla jsou hrozivá“! Jak se máme bát!
Fuj! Cítíte také tak, jak to páchne? Umírající a mrtví jsou tu „jen“ jako vykalkulované strašidlo!

Kdo z Pravice se dost nahlas postavil proti tomu, co se děje v médiích? Kdo se skutečně zabývá reálnými čísly a pokouší se ukázat na jedné straně, že se potýkáme s nějakou nemocí, ale na druhé straně že jde také o věc psychosomatickou, a nejdůležitější je, abychom se přestali bát? Kdo se zastal umlčovaných odborníků, kteří poukazují na nesmyslnost plošných opatření? Opravdu neříkají nic racionálního, co by stálo za veřejnou diskusi?
Ale já vlastně politiky chápu. Jsou to profesionálové a ví, co mohou a kam už nemohou. Ono totiž je dobré si uvědomit, že svět už nikdy nebude bez výjimečného stavu. Politici, i ti pirátští a ti pravicoví, to vidí, zařadili to do svého myšlenkového arsenálu, ví, co musí dělat, aby se „udrželi in“, ví, že nyní je třeba nasednout do toho správného vlaku (do vlaku pandémiů).
Budou se snažit to opentlit „dobrými úmysly“, to moc dobře znám od všech, co se „ohnuli“ v sedmdesátých letech a podíleli se na husákovské normalizaci. Taky si všichni „přilhali“ jen trošku, aby si svoji vnitřní lež obhájili jen sami před sebou, přeci nepůjdou proti proudu (od válu), když to vypadá na „se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Pak se v devadesátém možná chvíli strachovali – a nakonec si ještě po dvaceti letech života plného sebenalhávání, kývání a podlostí mysleli, že na tom vyhráli, když seděli v r. 1990 na „rozhodujících místech“.
Tohle vše máme pod kůží, více či méně to nedovedeme pojmenovat, ale cítíme to. Racionální na tom není nic, je to jen slabošské, ubohé. Vede to k hnusnému polo-životu. Nevypořádali jsme se s tím doteď – a právě nyní, teď je příležitost to pojmenovat, popsat, ukázat. Mnozí mají příležitost se z téhle dávné viny přizdisáčství vysvobodit.