Komu vyhovují „narativy“
Moc mne nezajímají vnitropolitické hrátky, ale jedna věc mě pobavila: Pexa, šéf evropských pirátů, on, pirát osobně už víc rudý než černý, zareagoval na internetových sítích na to, jak náš vážený ministr zahraničí Lipavský odsoudil útok na dětskou nemocnici v Kyjevě. A že by stejný „narativ“ měl uplatnit i na to, že izraelská armáda také útočí na nemocnice v pásmu Gazy.
Ano, v přehledu zpráv (čtu jen titulky) jsem se dozvěděl, že Biden a s ním v grupě všichni nohsledi ze „Západu“ odsoudili ruské zvěrstvo – útok na dětskou nemocnici. Pro levičáka Pexova ražení je samozřejmé, že stejný narativ se použije i jinde – a z toho je patrné, jak „nerozumí“ svojí roli. Jasně – pro ty, kdo se prozrazují, že je irituje cokoli, co je pevné (jak židovská víra) je nyní třeba se opřít do Židů – ti přeci překážejí onomu liberálnímu „cokoli – kdykoli“. Jenže Pexa nepochopil, že vrchnost teď řeší jen jiný „dílčí problém“, bylo třeba vytvořit podmínky pro to, aby… třeba zase zase ... zasedala aliance NATO, třeba … cokoli. Je třeba zase rozjitřit obrazotvornost, dát obrazu nepřítele další, nové kontury nepřijatelnosti. Útok na dětskou nemocnici? Další důvod – nepřítel musí být poražen.
Já tomu vůbec nerozumím a myslím si, že se nemá útočit na dětské nemocnice. Ale překvapilo mne, že po zásahu docela masivní střelou, která rozbila několik pater nemocnice… bylo na celé Ukrajině (kam střel letěly desítky) 40 mrtvých, z toho 4 děti, a to nikdo nikdy neřekl, že ti mrtví byli z personálu a dětí z té nemocnice, která má tak blbé jméno, že jsem ho hned zapomněl. Asi proto, aby snad později nechtěl někdo seznam zemřelých… Jasně, pak se vyrojily srdceryvné příběhy o tom, jak na jakési ukrajinské jipce zemřel (prý v důsledku bombardování) nějaký chlapec…
Ne nejsem cynický. Jen nechápu, proč by Rusové stříleli svoji přesnou (a drahou) raketu na dětskou nemocnici. To si někdo myslí, že nemají nic jiného na starost? A jak to, že v nemocnici, které bylo zcela zničeno několik pater, nebyly desítky mrtvých? Nedivím se, že se hned i do našeho nemainstreamového tisku dostal článek, který se podivuje nad tím, že celý blok nemocnice, který byl zasažen … byl prázdný. Škody na zbytku nemocnice a zranění, snad i úmrtí, způsobila tlaková vlna v ostatních blocích nemocnice. Mám se tím zabývat, vymýšlet, co se vlastně stalo a kdo za to může? Ne. Ani náhodou.
Zvykl jsem si na to, že zprávy jsou od toho, aby se jimi „krmil lid“. A jaký lid? Ten „středový“, ten, který spolkne předložené a dobře promyšlené „narativy“ i s navijákem.
Stejně jako v sedmdesátých letech u nás se dnes „režim“ opírá o ty, kdo chtějí, aby to bylo jednoduché – a narativy jim k tomu nabízejí vše, co je potřeba: tady je možné se podílet na společném a za to mít „komfort“. Dřív se říkali „klid na práci“, dnes je třeba to označit pravým jménem: klid na přiměřený konzum. Cokoli jiného je nekomfortní. A skrze ten většinově přijímaná aktuální komfort nyní Evropa směřuje ke katarzi. Orbán, Fico? Je třeba je převálcovat, vytěsnit, obejít. Že jsou demokraticky zvoleni? Jakou chybou se to mohlo stát? Trochu se obávám, že se s takovou demokracií „se“ bude muset něco udělat.
Nechci spekulovat, jak bude vypadat to, čeho se dočkáme, vím jen, že jsou tu i jiné narativy a ty popisují dějinné situace, kdy lidé tak dlouho provokují, až přijde nějaký „bič Boží“. Skutečné narativy, ty, ktreré vypovídají základní pravdy o světě, vyprávění, která nikomu a ničemu neslouží.
Nechci se tvářit, že vím, co bude, ale nebude to tak, jak by si přáli režiséři, ať sedí kdekoli. Evropa se dělí – na jedné straně pexovští levičáci, kteří nenávidí obraz Boha v člověku, na druhé straně ti, kdo se „nějak“ snaží zabránit konci Evropy (a nemohou se mezi sebou domluvit), a uprostřed ti, kdo „přijímají předkládané narativy“ – a ti se raději spojí s echt levičáky a liberály, protože jim „narativy“ vytvořily černobílé vidění světa a znovu a znovu ho konturují. Vidíme to kolem sebe – ve Francii se teď ve volbách spojili třeba s ďáblem, jen aby to neohrozilo jejich „černobílou“ jistotu. A třetina těch, kdo volí jinak? Ti budou odstaveni, izolování, ignorováni těmi, které volby nezajímají, se souhlasem té mlčenlivé, spořádané, politicky středové a mainstreamové „rozhodující váhy“ přizdisráčů a za halasného povyku levičáků a nenávistných liberálů, kteří vyznávají jako svého boha jen „cokoli“, jen ne Boha.
Jenže všeho do času. Jsme tak zranitelní. Pořádná sopka jako byla Krakatoa? Nebo stačí, že si Slunce jednou „prdne“ (blbým) směrem a Zemi olízne výstřel sluneční hmoty, a budu rád, že si svoje internetové časopisy alespoň v malém nákladu tisknu? Co se stane, když všechny procesory vyhoří? Nepřivolávám to; je to jen jedna z milionu možností, jak se může podělat to vše, co se zdá tak jisté a zaručující spokojený zítřek. Všichni ti, kdo se tak dobře a pohodlně vezou a neptají se kam, by si měli uvědomit, jak málo si můžeme zajistit to, co považujeme za samozřejmé…
Jeden ze skutečných narativů – který vypovídá o tom, co „se děje“ – popisuje jedno dávné smlouvání s Bohem. Je jedno, kdo smlouvá, ale ukazuje, že lze smlouvat, zkouší Boha, kolik spravedlivých se musí najít, aby Bůh odvrátil trest, který chystá. Znáte to? Je to z Bible. Padesát, třicet? Dvacet? Jenže pak Bůh nenašel těch usmlouvaných deset a Sodoma a Gomora vzala za své. Takhle má vypadat narativ, který stojí za to brát vážně.
A ještě je třeba něco dodat – pokud se to bude sypat, neohlížejte se zpátky. Proč? Přečtěte si to celé. Je to podobné jako s tím, jak Ježíš vysílá učedníky, aby hlásali radostnou zvěst. Kde vás nepřijmou, vyklepte opánky a jděte dál. Že nevíte, co je to „vyklepat opánky“? V tradici Středního východu je, že pokud vás někde přijmou jako hosta, dají vám možnost umýt si nohy. A když kašlou na to, co je dávným zvykem a nedělají to, co mají dělat, orientují se jen v tom, co je pro ně přínosné „teď a tady“? Pak je nechte svému osudu. Prach z vašich nohou ať padne na ně. Je to tvrdé.
Jestli teď o něco jde, pak podle mne o to, kolik se najde těch, kdo se změní. Doposud žijí v mainstreamu, nalhávají si, že „se v tom vyznají“, a nechávají se manipulovat vymyšlenými „narativy“. Rozněžňují a rozhořčují se teď například nad dětskou nemocnicí, kterou „ti barbaři“ zasáhli raketou. Ti darebáčci střílejí na dětské nemocnice. To už je samozřejmé konstatování. Nikdo už ho nezpochybní, stalo se skutečností. Už je v mainstreamovém myšlení „dobře založené“. A co hůř, není třeba se ani rozněžňovat, vlastně všichni tak trochu ví, že se nikdy nedozví, jak to skutečně bylo, ale nechávají to plavat, zařadí to do světa a dál se „o nic nestarají“ – říkají si: „Proč bychom se měli o něco starat?“
Jde o to, aby se probudili a stálo jim za to, aby byli započítáni do těch „spravedlivých“. Mezi ty, kteří se nebojí označovat věci pravými jmény.