Ekologie?

Verze pro tisk
Anotace: 
Základní problém není v poruchách klimatu, problém je, že jsme vybaveni k tomu žít jako stromy, ale žijeme jako bezpáteřní keře, bez kmene, který by nesl naši plodnou korunu a vytvářel prostor pro život.
Číslo: 
Osobnosti: 

Tak už jsou tu zas, druhá, daleko sofistikovanější vlna ekoaktivistů, kteří, „bojují za správnou věc“. Za tu aktuálně akceptovanou a jedinou správnou věc, pro kterou je třeba omezovat ty druhé. „Teď je čas zdvihnout hlas!“ zní z médií jak píšťala Krysařova.

Kdysi jsem čerpal celý měsíc v létě vodu z infiltračních studní poblíž Labe – čerpalo se „jen tak“, voda se zas pouštěla do řeky, jen jsme sledovali proměňující se složení vody, jak se do studní prosakovala voda z Labe. Čerpali jsme hodně vody, tlusté hasičské hadice byly natlakované, pevné jak ruka, a protože nic není dokonalé, v některých místech mírně propouštěly. Mikroskopické vlásky vody nebylo vidět, ani nelechtaly na kůži, ale zanechaly nezapomenutelnou stopu: po měsíci bez deště byl na některých místech podle hadic bílý povlak solí. A někde dost hmatatelná vrstva. Nikdo mi proto nemusí vysvětlovat, že umělým zavlažováním se pole zasolují, a studie o tom, že skrze zavlažování skončilo zemědělství v Mezopotámii a padla nejedna civilizace, jsem znal, aniž bych chodil do jiné školy než základní, jen proto, že jsem se zajímal o dějiny. Kde kdo přeci ví, a nebo může vědět, že intenzifikace zemědělství zasáhne do stability krajiny a leckde skončil tento nevratný proces pouští. Proč se tím zabývám?
Když nějaký podvodník přišel se skleníkovým efektem, bylo mi jasné jen jedno – je to skvělý byznys, protože se do bankovního oběhu najednou dostane obrovské množství hodnot (emisních povolenek) a z těch se dají vytvořit deriváty a s nimi krásná transfuze skomírající ekonomiky, navíc se leccos, co dobře funguje, vyhodí, protože to „nesplňuje přísnější limity“, je třeba nových investic a je možné zdaňovat „škůdce“. A hlavně nabízet uplatnění aktivním lidem, je tak snadné podsunout jim, aby „bojovali proti ohrožení planety…“ Taková skvělá synergie!

Celý podvod s CO2 produkovaným lidmi prohlédne každý jen trochu myslící člověk, jedna větší sopka vyprodukuje během erupce víc CO2 než moderní civilizace za celé desetiletí, podstatná část energie na Zemi je ze Slunce, jehož vyzařování kolísá ve větším rozmezí, než jak může teplotu ovlivnit jakékoli množství CO2 v nízkých vrstvách atmosféry atd. Ještě nikdo nevysvětlil mechanismus střídání ledových a meziledových dob, ale to o skleníkovém efektu a jeho vlivu na klima prý víme jistě: je třeba konat, zakazovat a přikazovat! Celé je to zjevný nesmysl pro kohokoli, kdo je ochoten trochu počítat, ale nepřítel byl pojmenován, a tak je třeba jen donutit státy, aby přijaly restriktivní legislativy, vymyslet nějakou modlu jako třeba „uhlíkovou neutralitu“ a vyprodukovat nějakou nejlépe středoškolskou mediální hvězdu, která dostane prostor, aby varovala svět, že už je skoro pozdě: musíme být dostatečně vystrašeni, abychom se nestarali o věci, do kterých nám nic není. Třeba abychom si nepoložili otázku „proč to všechno“, zase zapomínáme se nejdřív zeptat „qui bono“. A také „proti komu“.

Ale skleníkový efekt jako strašák a CO2 jako jeho nástroj je už dlouhodobě neudržitelný, stále méně odborníků je ochotno se prostituovat, a tak se rodí odborní odpůrci skleníkového efektu, kteří dokazují, že podstatné změny klimatu si nezpůsobujeme emisemi skleníkových plynů, ale naopak, tím, že „nerozumíme Zemi“. V druhé vlně tu jdou další, sofistikovanější zachránci světa. Nemění se přitom to podstatné, eko-disidenti nechávají vše v ekologickém alarmismu při starém, mantrou je tu, že za jakékoli změny světa k horšímu může člověk a jeho nepromyšlené kroky. Typickým apoštolem tohoto myšlení je Jan Pokorný, který přednáší o úloze vegetace v tvorbě klimatu. Zjednodušeně řečeno: (přirozená) vegetace zásadním způsobem upravuje klimatické poměry tak, že zadržuje na pevnině potřebnou vodu. Neptáme se, proč řeky tečou, a to je podle něj chyba, protože bychom si museli položit další otázku, proč se voda, vypařená nad oceány, sráží nad kontinenty. Celé je to prý triviální, protože každý přeci ví, že v lese je chládek, který nezajistí žádný slunečník, ale dr. Pokornému jde o to dostat celou věc do škol, snad v naději, že příště média vygenerují nějakou jinou studentku, která bude skrze trucování před školou směrovat boj proti klimatickým změnám „správným směrem“, tedy lehce se opravuji, tím směrem, který je podle dr. Pokorného tím správným.

Nejsem zastáncem teorie velkých cyklů, podle které se nacházíme těsně před nástupem další doby ledové*, jsem obecně proti jakémukoli boji vč. boje proti klimatickým změnám bez ohledu na to, jestli na stará kolena budu mrznout nebo se vyhřívat. I kdyby byl nakrásně boj proti skleníkovým plynům nahrazen bojem proti přehřívání odlesněného a zastavěného území a některým typům intenzivního zemědělství, myslím, že se nezmění nic – důležité je, jak žijeme a přemýšlíme. Jestli mělo někdy slovo ekologie smysl, tak je to v nejširším slova smyslu přemýšlení o souvislostech života člověka ve světě. Jenže žijeme ve světě, ve kterém pro mnoho lidí končí záchod u podlahy, voda teče ze zdi – to, co je „venku“, je zajímavé jen podle ceny. A hlavně, to, co je správné, se měří zrovna tak a relativizuje se to podle aktuálních podmínek. Aby vůbec mělo smysl uvažovat o ekologii, je třeba se ptát ještě jinak: jak máme žít? Je opravdu možné cokoli vyřešit „bojem za budoucnost“? Je opravdu třeba nechat si nakukat, že boj za lepší zítřky sice skončil neslavně, ale je třeba bojovat alespoň o „něco pro naše děti“, kterých ostatně moc nemáme? Kam se podívám samé pokrytectví a snaha, aby hlavně všechno nekonfliktně a pohodlně vycházelo „pro mne“. I za tím deklarovaným „bojem za planetu“ je plno přetvářky, osobních ambic, pro mnohé je to byznys, pro jiné náhradní program, protože jinak neví co se sebou. Ale kdo omezí svoji spotřebu? Kdo se bude sprchovat v pitné vodě nanejvýš 1x týdně? Všichni, ale až tu bude poušť, protože na většině území klesne hladina spodní vody a vyschnou dnešní potoky a řeky, jak to vyplývá z analýz dr. Pokorného? Už slyším, že jsem alarmista – ale já si nemyslím, že tolik záleží na tom, co bude uskutečněno skrze plány inženýrů světa a skrze zákazy a příkazy, ekologické daně a subvence.

Zapomněli jsme, že je něco víc, než my sami, a vše okolo nás, včetně toho, že se zabýváme „poruchami klimatu“, je jen důsledkem lidské pýchy. Pokud se tohle nezmění, je zhola zbytečné nahrazovat jeden boj jiným a začít namísto omezování produkce skleníkových plynů bojovat proti odlesňování a snižování hladiny podzemní vody. Bude z toho zase jen byznys, kde kdo se umí přisát na příslušné dotační programy a roztočit kola ekonomiky zas jiným směrem konzumu – to nevyřeší nic. Ano, státy zdaní vodu a budou dotovat zakládání lesů – ale to jen přenese problém jinam, např. se ještě zmenší naše vlastní produkce potravin a budeme je dovážet – odkud? Ze zemí třetího světa? Tak jako tak bude stále větší tlak na to snižovat lidskou populaci... Na celkovém mocensko-ekonomickém zadání se nic nezmění. Ostatně celý problém „poruch klimatu“ je jen mediální produkt, ve kterém se straší, že naše děti jsou vystaveny potenciálním hrozbám a je tedy lépe žádné nemít.

Je těžké si to přiznat, nejde o poruchy klimatu, ale poruchu člověka v porozumění sobě samému, poruchu porozumění evropské kultuře. Hlavní problém si neseme v sobě, protože ničemu nevěříme, hlavně ne něčemu, co by se nás přímo týkalo, bylo by to nepohodlné. Nedávno, a bylo to nedlouho předtím, než jsem slyšel na you tube přednášku dr. Pokorného*, jsem ležel pod vysokým stromem a přemýšlel jsem, jak je to úžasně neefektivní organismus, když musí tlačit svým kmenem všechnu potřebnou vodu do patnácti metrů, aby tam dostal úplně stejnou porci světla jako na zemi. Stačilo by, aby se všechny stromy skrze nějaké „odbory“ (a nebo genetické manipulanty, kteří už to udělali s obilím) dohodly a dodržovaly výšku dva-tři metry, měly by pohodu, jen já bych pod nimi nemohl ležet a dívat se nevěřícně do výšky, a neležel bych v příjemném chládku.
Základní problém není v poruchách klimatu, problém je, že jsme vybaveni k tomu žít jako stromy, ale žijeme jako bezpáteřní keře, bez kmene, který by nesl naši plodnou korunu a vytvářel vlídný prostor pro život.

*Např.
https://www.youtube.com/watch?v=AEtepYuvwyk
nebo
https://www.lidovky.cz/domov/biolog-pokorny-vetsina-starych-civilizaci-v...?